Velikán prostoty - svatý Šarbel Makchlúf přehled

23.04.2022

Hodnocení odráží jen můj subjektivní pocit, nijak nemá nic společného se sv. Šarbelem. Přišla mi ta kniha prostě až moc oslavná. Jsou v ní prvky, které mi přišly nepochopitelné, jako že se třeba odmítl setkat naposledy se svou matkou těsně před její smrtí. Přišlo mi to prostě necitlivé, nakolik se snažil oprostit od své rodiny, zpřetrhat pouta jen kvůli cestě k Bohu (kvůli cestě, ne Bohu samotnému). Nebo jsem si říkal, bodejť by neměl problémy se žaludkem, když nic nejedl. Asi ještě pořád smýšlím moc materialisticky. Také mi vadilo, že se v knize pořád mluví o východním mnišství, když přitom jde o katolického mnicha, ne pravoslavného. Jinak kniha končí na cca 50. stránce smrtí sv. Šarbela, pak už jen následují soupisy zázraků a nakonec je to celé dokonce o nějakém jiném pánovi a fotografii, která v knize ani není, a o údajných poselstvích sv. Šarbela, které po smrti tomuto pánovi sděluje. Ale no tak, bylo mi najednou, jako bych četl něco od Blawatské. Vlastně na mne kniha působila protikladně k tomu, co zamýšlela - nabídla mi pohled na mnišský život, který mi přišel tak zaměřený na sebe a svou cestu k Bohu, až zapomněl na obyčejné a prosté lidi a Bohem stvořený svět kolem nás. Třeba chápu, že ženy nesměly do kláštera, že je sv. Šarbel odmítal kvůli pokušení byť i jen koutkem oka spatřit, ale sorry, mně to přijde jako útěk před světem a neschopnost se svým pokušením bojovat takříkajíc tváří v tvář. Duchovně mi to nedalo vůbec nic, omlouvám se.