• Autor
• Knihy
• Bazar
• Životopis
• Citáty
• Diskuze

Nová kniha

Sv. Klára: Chudá paní z Assisi - Libor Rösner

Svatá Klára patří vedle svatého Františka k největším osobnostem františkánské rodiny. Zatímco o něm máme literatury dostatek, o svaté Kláře toho bylo publiková... detail knihy

Nové komentáře u knih Libor Rösner

Dotyk květem, dotyk trnem

„Útlá knížečka, avšak o to víc obsahuje tolik hořkosti, bolesti a tragédie, která se odehrávala v r.1945. Kniha vypráví o deseti sestrách sv. Alžběty. Nejprve nás autor poctí předmluvou, kde se snaží čtenářům přiblížit obsah knihy. Pak už následuje tragický osud deseti sester různého věku, které bohužel do jedné nalezly hrůznou smrt v rukách nemilosrdných vojáků. Každý krátký životní příběh jednotlivých žen je doplněn jejich fotografií.“... celý text
— Jája92

---

Svatá Filoména

„Co jiného napsat, než že to je krásná a inspirativní kniha!“
— martunka

---

Františkánská Máří Magdaléna

„Krásně, něžně a poutavě napsáno - stojí za přečtení!!! Doporučuji!“
— PaníColumbová

---

---

Svatá Filoména

„Kniha je psaná velmi čtivě a poutavě. Není to historické dílo, ale román, jak na to sám autor upozorňuje v úvodu, takže je zde mnohé, co je dílem jeho fabulace. Na druhé straně se snaží vycházet z historických zpráv jak o sv. Filoméně, tak o její době. Na závěr jsou vhodně připojeny zprávy o zázracích, které se udály na přímluvu této světice v posledních dvou stoletích a modlitba-litanie k ní. To už není zpracováno románově.“... celý text
— ŠtěpánMaria

---

Velikán prostoty - svatý Šarbel Makchlúf

„Hodnocení odráží jen můj subjektivní pocit, nijak nemá nic společného se sv. Šarbelem. Přišla mi ta kniha prostě až moc oslavná. Jsou v ní prvky, které mi přišly nepochopitelné, jako že se třeba odmítl setkat naposledy se svou matkou těsně před její smrtí. Přišlo mi to prostě necitlivé, nakolik se snažil oprostit od své rodiny, zpřetrhat pouta jen kvůli cestě k Bohu (kvůli cestě, ne Bohu samotnému). Nebo jsem si říkal, bodejť by neměl problémy se žaludkem, když nic nejedl. Asi ještě pořád smýšlím moc materialisticky. Také mi vadilo, že se v knize pořád mluví o východním mnišství, když přitom jde o katolického mnicha, ne pravoslavného. Jinak kniha končí na cca 50. stránce smrtí sv. Šarbela, pak už jen následují soupisy zázraků a nakonec je to celé dokonce o nějakém jiném pánovi a fotografii, která v knize ani není, a o údajných poselstvích sv. Šarbela, které po smrti tomuto pánovi sděluje. Ale no tak, bylo mi najednou, jako bych četl něco od Blawatské. Vlastně na mne kniha působila protikladně k tomu, co zamýšlela - nabídla mi pohled na mnišský život, který mi přišel tak zaměřený na sebe a svou cestu k Bohu, až zapomněl na obyčejné a prosté lidi a Bohem stvořený svět kolem nás. Třeba chápu, že ženy nesměly do kláštera, že je sv. Šarbel odmítal kvůli pokušení byť i jen koutkem oka spatřit, ale sorry, mně to přijde jako útěk před světem a neschopnost se svým pokušením bojovat takříkajíc tváří v tvář. Duchovně mi to nedalo vůbec nic, omlouvám se.“... celý text
— honajz