ŠtěpánMaria komentáře u knih
Kniha obsahuje silná svědectví některých polských žen o jejich pronásledování Sovětským svazem za II. světové války a zvláště po ní a o jejich utrpení na Sibiře. Je tak dalším potvrzením dalším kamínkem do mozaiky prorockých slov Panny Marie v portugalské Fatimě dne 13. července 1917 o tom, že Rusko „rozšíří své bludy po světě a bude podněcovat války a pronásledování Církve. Dobří lidé budou mučeni, papež bude muset hodně trpět a mnohé národy budou zničeny.“
U příležitosti smrti papeže Benedikta XVI. jsem dočetl tyto jeho vzpomínky, které zachycují jeho život do jmenování mnichovským arcibiskupem. Jsou psány živě, čtivě a místy poeticky. Nemohou také nezachycovat jeho intelektuální teologický vývoj. Na okraji svých životních osudů se vyjadřuje k některým obecnějším tématům, např. k liturgické reformě po II. vatikánském koncilu či k tomuto koncilu a jeho interpretaci. Nejsilnější je podle mě poslední kapitola.
Kolem Vánoc jsem si znovu přečetl Vánoční koledu, ve vydání nakladatelstvím Petrkov z roku 2020, v novém, velmi dobrém překladu Lucie Šavlíkové a s nádhernými a s textem zcela ladícími ilustracemi Roberta Innocentiho. Je "klasika klasik" vánoční literatury, moralita v tom nejlepším slova smyslu, se všemi přednostmi Dickensova literárního stylu, které ho zařadily mezi nesmrtelné a stále vydávané autory. Ani tentokrát mě četba Vánoční koledy nezklamala, ale naopak velmi potěšila.
Tato kniha je velmi specifická: Její první část nebyla autorem určena k veřejnému publikování, neboť se jedná o jeho soukromý obsáhlý dopis, který napsal svému duchovnímu vůdci, aby rozsoudil, zda rozumové zjevení Pána Ježíše, kterého se mu dostalo během jeho exilu v Paříži a jež vedlo k jeho konverzi ke katolické víře a posléze k vysvěcení na kněze, bylo autentické či nikoliv. Je to nicméně psáno velmi živě až dobrodružně a také s velkou jemností a přesností, což je dáno tím, že García Morente je jeden z velkých španělských filosofů XX. století. Autor zde také líčí, jak musel utéci z Madridu před pronásledováním tzv. republikánů neboli "rudých", protože mu hrozila smrt. Druhou částí knihy jsou jeho zápisky z duchovních cvičení neboli exercicií. Je to již klasické dílo svého oboru a hluboká duchovní kniha, jejíž četbu vřele doporučuji.
Knihu jsem četl s velkým zájem, protože je napsána poutavě. Vedle životních osudů svatého neapolského kněze Dona Dolinda Ruotola, mnohdy podivuhodných, také "odhaluje", jak na této knize pracovala, jak procházela místa, která jsou s Donem Dolindem spojena, a jak hovořila s lidmi, kteří ho znali. To umožňuje nasát atmosféru Neapole, tohoto velmi specifického města.
Knihu jsem přečetl poté, co jsem letos poprvé dostal do Medžugorje, abych se blíže seznámil s tamějším zjevením Panny Marie. Mohu říci, že tento účel splnila velmi dobře. Navíc je psána čtivě. Vedle samotného zjevení Panny Marie umožňuje také poznat komunistický útlak v bývalé Jugoslávie i tamější války v 90. letech minulého století s neblahou úlohou Srbska.
Četba této knihy je nyní velmi příhodná a užitečná. Autor s velkou kompetencí a hloubkou ukazuje historické, filosofické, teologické i jiné kořeny fenoménu Ruska. V úvodu je velmi vhodně uvedeno, že "umění lži je stejně staré jako Rusko (s. 11). A dále píše, že „namísto toho, aby se země vyrovnala se spoustou zločinů a podlostí,“ – připomeňme desítky miliónů lidí, kteří byli zavřeni a zahynuli v sovětských gulazích – „prostě je anulovala“ (s. 15).
Kniha je psaná velmi čtivě a poutavě. Není to historické dílo, ale román, jak na to sám autor upozorňuje v úvodu, takže je zde mnohé, co je dílem jeho fabulace. Na druhé straně se snaží vycházet z historických zpráv jak o sv. Filoméně, tak o její době. Na závěr jsou vhodně připojeny zprávy o zázracích, které se udály na přímluvu této světice v posledních dvou stoletích a modlitba-litanie k ní. To už není zpracováno románově.
Knihu jsem přečetl s velkým zaujetím. Je vhodným doplněním Waughových románů, které vyšly v českém překladu. Ukazuje na jeho hlubokou lásku ke mši sv., na břitkost jeho usuzování a také na velikou bolest, kterou zakoušel vzhledem k nové liturgii.
Knihu jsem si přečetl s v elkým zalíbením pro její příběh, literární zpracování a v neposlední řadě pro ideové souzění.
Také jsem tuto knihu četl jako jednu z prvních o Čihosti a tehdy mě velmi zaujala. Nyní vím, že je v ní mnoho nedokonalostí, největší asi ta, že autor zastává tezi, že zázrak byl zinscenován STB. Já jsem ovšem četl ještě za komunísmu její první vydání, exilové, které vyšlo česky ve Švýcarsku.
Knihu jsem přečetl jedním dechem. Je psána literárně velmi čtivě a přitom velmi výstižně vystihuje problémy, které nastaly v životě Církve po II. vatikánském koncilu. Vřele doporučuji k přečtení.