Velká cesta kilem za Čingischánem přehled
Daniel Urban , Jana Urbanová
Škodou 100 do Mongolska a zpět! Manželé Urbanovi zase vyrazili na dlouhou cestu starým střepem. Škodou 100 z roku 1969. A na své dlouhé cestě si psali deník, aby ani jedna historka, ani jeden zážitek nezapadl. I vy se proto s nimi můžete vydat ze Strašína přes Pamír do Mongolska a nakonec do Prahy na Václavák. Sáhli si až na dno, projeli vyprahlou stepí ve 40stupňových vedrech, topili se v bahně, zapadali sněhem a málem zmrzli, vydrápali se do více než 4 600 metrů, jeli tam, kam si troufnou jen velká terénní auta, byli okradeni a bylo jim pomoženo. Několikrát byli na pokraji konce, ale nakonec všechny problémy vyřešili a podařilo se jim ve zdraví přijet domů.... celý text
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Velká cesta kilem za Čingischánem. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (9)
Smáli jsme se .. smál jsem se .. smála se .. a pořád jsme se smáli. Jako by nešlo napsat nic jiného,občas jsem kvůli tomu měla chuť s knihou někam praštit. Ale po vypití tolika litrů vodky to asi ani jinak napsat nešlo,kdo by se pořád nesmál,že? A těch hrubek,co v té knize bylo,to jsem opravdu nikde neviděla. Katastrofa. Na čtení jsem se moc těšila,ale přišlo velké zklamání. Tak aspoň hvězdy za to,že to se stovečkou ujeli.
Já vám nevím... už to tady vyjádřilo několik lidí přede mnou. Asi to není úplně ideální cestopisná kniha, když na mě při čtení pořád tak nějak "mezi řádky" problikávají jako hlavní starosti kde sehnat benzín, SIM kartu a ... vodku. Ve dvou lidech za 60 dní vytáhnout 30 l vodky, no nevím, jestli se to ještě dá považovat za "preventivní" štamprličku na desinfekci útrob. Stejně tak popis samotné cesty není nic moc, o krajině, lidech, přírodě, se toho čtenář příliš nedozví, asi nejzajímavější pasáží z tohoto pohledu tak zůstává návštěva Černobylu.
Grafické zpracování knihy není špatné, tohle Jota umí, a tak je mi trochu záhadou, proč pro umístění mapy cesty nebyla využita třeba předsádka knihy. Jakási mapa Eurasie na předsádce v reliéfu je, ale je to pouze obrys bez vyznačení čehokoliv. Mapa cesty je v knize ve fotopříloze v podobě fotografie rozměru cca 10x15 cm, ve které někdo asi v Malování docela tlustou červenou čarou tak nějak přibližně vyznačil trasu. Už jenom pěkná mapa na předsádce s vyznačením trasy pozvedává každou podobnou knihu zas o něco výš. Způsob, jakým autor jedná s lidmi, které potkávají (nejčastěji úředníky, celníky) se mi taky zdaleka ne vždy zamlouvá.
Jednoznačně zklamal pravopis, chvílemi jsem docela trpěl. Od těch drobnějších chyb - chybějící či špatné předložky, předpony ve slovech přes hrubky v jednotlivých slovech ("vysutý" most už tu někdo zmínil, "itynerář" je taky docela silné kafe), podmiňovací způsob - "aby jste", "aby jsme" a shodu podmětu s přísudkem - to mě osobně dost vytáčí, až po takové podivné výrazy typu "převodovkový olej", já teda znám převodový. Jestli za jazykovou korekci tohoto rukopisu někdo dostal od Joty zaplaceno, tak vyhodit a já se hlásím, že bych se toho ujal, myslím, že tak 98 - 99% pravopisných nesmyslů bych na jedno přečtení odhalil a opravil. Měrná soustava autorů, měřící vzdálenosti na Brno a výšky na Sněžku je také velmi svérázná a když se dostali do hor, fakt mě moc nebavilo to přepočítávat.
Závěrem bych to shrnul asi tak, že je to kniha, která má zajímavý námět - zajímavou cestu, autoři asi zažili mnoho zajímavých zážitků, jen to zpracování poněkud pokulhává. Osobně to vidím určitě ne na víc jak na tři *, je to kniha, kterou se nebudu po přečtení stydět poslat někam dál do bazaru, nemyslím si, že by to byl nějaký skvost v knihovně.
Související novinky (1)
Knižní novinky (3. týden)
11.01.2020
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha Velká cesta kilem za Čingischánem v seznamech
v Přečtených | 17x |
ve Čtenářské výzvě | 7x |
v Doporučených | 1x |
v Knihotéce | 18x |
v Chystám se číst | 15x |
v Chci si koupit | 7x |
v dalších seznamech | 1x |
Kniha je to určitě moc zajímavá. On už samotný nápad jet takovou trasu s takto starým autem vyžaduje velkou odvahu. V úvodu knihy jsem si myslel že se občas budu ztrácet ve slovníku Urbanovi rodiny, ale rychle jsem si zvykl. Také jsem si myslel že mi jako člověku co alkoholu tolik nevypije bude vadit množství vypité vodky, protože to je skoro každý večer, ale nestalo se. Zážitky z cest a zajímavě popsané chování lidí napříč státy a to jak to kde vypadá překonalo tech par vypitých butylek vodky. Kniha je také vesměs kritizována za množství gramatických chyb, ale nepřišlo mě to tak hrozně. Mockrát jsem se upřímně nasmál a manželé Urbanovi mě tak nějak padli do noty. Po najíti jejich webových stránek jsem zjistil že Barča ( Škoda 100) z knihy byla letos ve světě naposled. RIP hrdinné auto!