Veľké nádeje přehled

02.03.2025

Nadějné vyhlídky... na co? Na ženy? Na tabák? Na peníze? Určitě vás překvapím když řeknu... všechno dohromady! A k tomu slibná budoucnost. No o čem teda vlastně knížka je?

Pip, malej pidižvík se jaksi taksi vyučuje na kováře když v tom...! Jakási babizna po něm chce aby k ní přišel :/ Pip to jaksi strpí zejména ale kvůli dívce Estelle na kterou neuvěřitelně simpuje! Pár let to vydrží ale co to! Dostává hromady peněz od neznámého dárce! A tak začíná jeho budoucnost v Londýně... dál už nepůjdu abych nic důležitého nevyzradil ;)

Takže, je hlavní postava dobrá? Eeeeee… ale jo docela fajn. Nejvíce se mi líbily vedlejší jako kovář Joe, písař Wemmick a další tajuplné osobnosti. Kniha obsahuje dost zvratů, které jsem upřímně vůbec nečekal a překvapí! Každopádně pořád, hlavní postava je průměrná. Má sice svoje chvilky, ale pořád se mi zdál třeba takový Oliver Twist mnohem zajímavější, natožpak Pickwick.

Co se mi ale na knize nejméně líbilo? Romantická část. Vztah s Estellou byl takový suchý neslaný, polovina toho byla matoucí a druhá vyloženě frustrující :(
Za mně jedna ze slabších knih Charlese Pinďíka, i tak ale může pobavit.

Hodnotím 75/100 :-)

18.02.2025

Jeden z posledních Dickensových románů v sobě snoubí všechna kouzla génia autorova, ačkoli je nutno podotknout, že je nevydá svým čtenářům zrovna lehce. U mě tak tomu je. Nadějné vyhlídky skrývají mnoho pokladů, byť jako celek vykazují i pár věcí, které - jakkoli jsem zaujat pro Dickense - dělají četbu celkem obtížnou a knihu tak řadí mezi "horší". Nicméně víte jak je to s termínem "horší" u osobně oblíbených autorů.

Pip je prazvláštní osůbka. Nemohl jsem mu propadnout tolik jako třeba Davidovi nebo Oliverovi. Dáno to může být možná trochu tím, že Pip je o něco starší. A starší "děti" dělají Dickensovi jisté potíže - stačí vzpomenout Mikuláše i přesto, že pochází z jiné autorovy epochy. U Pipa je během celého příběhu probíhající vývoj, a to dost znatelný. Hlavně v druhé polovině knihy - především od seznámení s Magwitchem - stane se z něj vyloženě vyspělá respektu hodná postava a vypravěč. Nesmí se však na scéně objevit Estella - protože tím okamžikem, kdy o ní Pip začne mluvit, stává se z něj otravný zamilovaný adolescent. Nedáš si pokoj, "chlapče zlatá", a nedáš si pokoj. Jaký kontrast je mezi Estellou a Biddy, uměle podněcovanou krásou a přirozenou prostou duší. Na Biddy, až příliš snadno přehlédnutelný květ, je po přečtení knihy lehké zapomenout, jakmile knihu vezmete do ruky znovu, světlem přesvítí Estellu.

Dobrých duší hodných paměti je v Nadějných vyhlídkách povícero. Herbert je dobrákem od kosti a živou energií. Zatímco Joe, dobrák Joe, je "mírný, dobrosrdečný, vlídný, bezstarostný, pošetilý, milý člověk - něco jako Herkules co do síly i co do slabosti" - sice není kdovíjakým intelektuálem, ale je mistrem kovářského kladiva, jemuž není rovno. A s kovářskou poctivostí buší do kovadliny i do života. V případě dobrotivých duší nesmím opomenout Wemmicka; dělal mi radost pokaždé, kdy se objevil, ať už v podobě walworthské nebo kancelářské. Jedno z nejkrásnějších míst, které Dickens kdy vytvořil, je Hrad walworthský - se všemi Wemmickovými hračičkami a , vymoženostmi, vynálezy, pohodou a v neposlední řadě Dědou. On i ten Jaggers je sympaťák, chápeme.

Dickens umí skvěle pracovat se hrou světlem. A kde je světlo, tam nutně musí být stíny. Tady jich je celkem požehnaně. Slečna Havishamová (jejíž filmovou podobu za mě nejdokonaleji ztvárnila Helena Bonham Carter a hotovo) rozhodně nepatří mezi záporné postavy. Její dům Satis, stíny, pavučiny, dialogy, klepání holí do podlahy, to je síla sama o sobě, která vrcholí ohromující nehodou s plameny.

Dobrá. Vidím, že upadám do rozvláčnosti. Jak řečeno na začátku, Nadějné vyhlídky nejsou tou nejjednodušší, čtenářsky nejsnadnější Dickensovou knihou. Navíc v době, kdy současná literatura vyžaduje spěch na děj, může být těžké se začíst. Když se to ale podaří a mysl zklidní, mistr promluví a čtenáře opět chytí vykreslením prostředí, volně plynoucího Pipova životního příběhu s morálním poučením, trochou napětí (o akční scény není nouze), hlubokými myšlenkami, o nic méně hlubokými emocemi a dramatem hodné Dickensovy velikosti doprovázené (vůči autoru) poměrně malým počtem postav, z nichž bezmála polovina zanechá dlouhodobou stopu.