Věštění a prorokování v archaických kulturách přehled

19.02.2024

Opět výborná, obohacující kniha ze skvělé edice. Nejvíc mě překvapilo, že téma věštění a prorokování je daleko širší a zahrnuje spoustu jevů, které by člověka hned nenapadly – tak např. se nemusí vztahovat jen do budoucnosti (věštba nejen perspektivní, ale i retrospektivní a prospektivní), velmi často slouží jako politická legitimizace či potvrzení správnosti rozhodnutí nebo jeho načasování, ale také může být soudem o ne/vině a trestu (tzv. ordál), způsobem, jak "správně" zvolit z vícera možností, usměrněním nebo vyloženým ovlivněním vůle vyšších sil ve prospěch tazatele, ale dává i možnost, jak v kontextu předurčení chápat současný stav. A vedle toho ční jako monument tradice starozákonních (ale i islámských) proroků jako těch, kdo ustavují Bohem seslanou smlouvu nebo pranýřují její porušování. Zásadním dělením je inspirované či přímo extatické (intuitivní) proroctví oproti induktivní či technické (analytické) věštbě, byť je toto dělení v řadě případů hrubě schematické a nedostačující, jak autoři na mnoha příkladech dokládají. Věštění a prorokování je pozoruhodný způsob, jak se každá kultura vypořádává s tím, co neví a nemůže vědět, nicméně kuriózní je, že "náhodě" či spíše boží vůli se jen málokdy přenechává naprosto volné pole působnosti. Ve skutečnosti člověk do toho vždy velice výrazně promítá svoje potřeby, zájmy a chtění – ať už zvolenou metodou kladení otázek, technologií toho, jak tyto otázky převést do "zjevených" odpovědí a především způsobem vyhodnocení a interpretace. Což ale asi všichni známe z vlastní zkušenosti třeba už jen z toho, jak překvapivě nesnadné je hodit si korunou a pak se tím doopravdy řídit. Spíš je takový hod často způsobem, jak si uvědomit, co vlastně ne/chci. Zajímavě tento obecně platný trend vysvětluje autor studie o irském věštění a prorokování, když (v souvislosti s věštěním ze křiku havranů) říká: "Víra v tento způsob získávání informací se totiž zdá být založena spíše na podvědomém tušení, že člověk zná mnohé, ale skutečně se o tom může dozvědět jen prostřednictvím něčeho třetího. Vyslechnutí ptačího skřeku má tedy být spíše návodnou inspirací, protože dosazení lidského slova je nejspíše pouze katalyzátorem obav a nadějí pocházejících z obvyklého naladění na svět, které je tak či onak přítomno u každého člověka".