Vinnetou I. díl přehled
Karl May
Dvoudílné vydání jednoho z nejznámějších děl Karla Maye přibližuje, jakými cestami se Old Shatterhand dostal z Evropy na Divoký západ a především za jakých dramatických okolností se setkal s Vinnetouem, svým následným pokrevním bratrem a přítelem na život a na smrt. Společně pak svedou boj proti zrádným Kajovům či Oglalům, kteří zaútočí na železniční stanici Echo a na osadu Helldorf. Jejich hlavním cílem je však dopadnout Santera, vraha Inču-čuny a Vinnetouovy sestry Nšo-či, a zabránit mu v objevení ohromného indiánského pokladu.... celý text
Literatura světová Dobrodružné Romány
Vydáno: 2014 , Naše vojskoOriginální název:
Winnetou, 1893
více info...
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Vinnetou I. díl. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (153)
Ten příběh jsem znal z geniální supraphonové dramatizace. Teď po letech, když jsem se konečně pustil do originálu, mě překvapilo, jak doslovná byla. Kniha tak přidává hlavně nečekanou minulost Klekí Petry nebo podrobnosti první kuřby dýmky míru. Zpětně musím ocenit bravurní výstavbu děje, kdy se s hlavním hrdinou zúčastníte ještě před hlavní zápletkou všech klíčových kovbojských dovedností (krocení koní, lov bizonů, střetnutí s grizzlym), i chytré rozestavění figur. Supraphonský Sam Hawkins Rudolfa Hrušínského je životnější, uvěřitelnější figura. Uvěříte mu jeho vtip, učitelské schopnosti i životní zkušenost. V originálu je to dost smolař, komická figura, přesně v potřebách žánru. Víc ten popleta z filmu (včetně scény s námluvami), což mě překvapilo... No, pustím se ještě do dalších mayovek.
Filmy z šedesátek mají své kouzlo, ale s knihou toho nemají moc společného. Ale není to zdaleka taková katastrofa, jako mayovky z Blízkého východu. Na filmy se rád podívám (tedy ty s Lexem Barkerem), ale i když jsem první díl Vinnetoua četl snad dva roky po prvním shlédnutí stejnojmenného filmu, kniha se mi líbila ještě o něco víc. Ona výuka greenhorna Samem je úžasná, stejně jako popis osvobozování Vinnetoua bez pověření všemoudrého učitele Sama Hawkense. Pak odpovídá plus minus kniha filmu a film knize bez onoho Rosewellu (což mi v knize nechybí, městská pasáž je úlitba tehdejším westernům) a konec je rovněž velmi podobný.
Co mě překvapilo, byl rozdíl v popisu krajiny a tady musím říct, že s ohledem na oblast, kde sídlili Apači odpovídá naopak realitě víc film s Limským zálivem jako řekou Rio Pecos a vyprahlou krajinou. Ale je to jedno, baví mě to i dneska a ještě víc mě baví další (kratší díly). Inu, pan May uměl. Ať si kdo chce co chce říká. Nabubřelé odsudky u mě vyvolají tak maximálně pohrdavý úsměšek, inu greenhorni nejsou jenom v Americe šedesátých let předminulého století, ale i mezi námi a tady. Bohužel, žádný Sam Hawkins z nich nedostane nic. Zůstane jim jenom hloupé žvanění, předvádění se a podvědomí vlastní hlouposti a bezvýznamnosti. Howgh.
Související novinky (0)
Zatím zde není žádná související novinka.
Citáty z knihy (2)
„Doufat je moc málo, my musíme mít jistotu. (Sam Hawkens)“
„Kdo nezabrání křivdě je stejně vinen jako ten, kdo ji spáchal.“
Kniha Vinnetou I. díl v seznamech
v Právě čtených | 13x |
v Přečtených | 1 860x |
ve Čtenářské výzvě | 155x |
v Doporučených | 112x |
v Knihotéce | 610x |
v Chystám se číst | 93x |
v Chci si koupit | 19x |
v dalších seznamech | 11x |
Štítky knihy
přátelství zfilmováno německá literatura Indiáni westerny Divoký západ Vinnetou Old Shatterhand dobrodružství hrdinové
Autorovy další knížky
1969 | Syn lovce medvědů |
1971 | Divokým Kurdistánem |
1970 | Pouští |
1968 | Černý mustang |
1981 | Poklad ve Stříbrném jezeře |
Apač a greenhorn!
„Kto pozná Indiánov a ich pomery, musí povedať, že Indiáni sú 'vymierajúce plemeno'.“
Pred mnohými rokmi mi knihy o slávnom náčelníkovi Apačov zmizli z knižnice, ale nedalo mi, opäť som ich do nej zaradil. Aj keď je nostalgia veľmi silný fenomén - neľutujem - ani jediný cent, ani vynaložený čas. Takže, po zhruba 50 rokoch opäť spoločne s Winnetouom a jedným „nešikovným“ greenhornom z Nemecka na ich potulkách po amerických prériách. Priznám sa, že sám som prekvapený z toho, čo všetko som z románu už zabudol. Poďakovanie Karlovi Mayovi za krásne detstvo s jeho príbehmi a aj za to, že sa dokázal zastať pôvodných obyvateľov Ameriky.
„Všetko, čo žije, má na život právo...“