Višňový sad přehled
Anton Pavlovič Čechov
Tragikomedie z venkovského prostředí, která zachycuje období konce 19. a začátku 20. století. Jen jedno je jisté, višňový sad je zadlužen a hrozí mu prodej...
Vydáno: 1996 , Národní divadlo (Praha)
Originální název:
Вишнёвый сад (Višňovyj sad), 1904
více info...
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Višňový sad. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (69)
První čtení mě nikterak neohromilo. Ale podruhé, napodruhé, jsem višňovému sadu propadla.
Čechov opravdu mistrně vystihuje obyčejný život, kdy lidé, postavy o dvanácté obědvají a přitom se rozhoduje o jejich osudu. Z celého díla na mě nejspíše nejvíce zapůsobila právě ta nefalšovaná lidskost. Čechov viděl lidi takové, jakými jsou, nejen jako historické vzory, nejen jako nepřemýšlející tvory, prostě lidsky.
Jak mohou tak zoufalé, marnivé, natřásající se postavy říct bez přemýšlení tak silné věty, které se Vás nějakým způsobem tak dotknou? Připomíná mi to jak kdyby nějaká tupá "blondýnka" (trapný stereotyp, ano) omylem objevila Ameriku, všichni zírají na ten průlom a ona naštvaně žblekotá, že neví, jak se teď dostat dom. :D To je podle mě ta reálná bizarnost, na které kniha stojí. Útlá knížka, přesto dokáže vydat za víc než 4x tak tlusté knihy. :) Brilantně jednoduché, úsměvné.. nebo spíše k politování, ale úsměvně. A konec... no z toho se cítím příšerně doteď.
Související novinky (0)
Zatím zde není žádná související novinka.
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha Višňový sad v seznamech
v Právě čtených | 3x |
v Přečtených | 853x |
ve Čtenářské výzvě | 43x |
v Doporučených | 18x |
v Knihotéce | 84x |
v Chystám se číst | 125x |
v Chci si koupit | 15x |
v dalších seznamech | 7x |
Štítky knihy
přelom 19. a 20. století ruská literatura divadelní hry divadlo višně dramata rozhlasové hry poslední kniha autora ruská dramata
Autorovy další knížky
1976 | O lásce |
1933 | Pavilon číslo 6 |
2008 | Povídky (6 povídek) |
1962 | Okamžiky |
2002 | Ivanov |
Jak se píše v anotaci, tak komedie to není ani náhodou. Příběh jako takový mě moc nebavil, ještě že je to tak krátké:):)
Paní Raněvskou jsem chtěla ze začátku litovat, protože muset opustit a prodat svůj dům a višňový sad, je fakt hrozné. Ještě když se člověk pak dozví , co se s tím vším zamýšlí, ale když jsem zjistila, že žije vlastně úplně jinde a jak hospodaří a pořád si hraje na fogofogo. Tak bylo po lítosti. Líto mi bylo hlavně na konci Firse. Ale konec pro všechny zúčastněné dopadl jak nejlíp mohl.
Z doslovu knihy se dozvídám, že autor přirovnává zánik višňového sadu k zániku carského Ruska. Fakt miluju doslovy DOSLOVA! jinak by člověk vůbec nepochopil , co tím chtěl "básník" říct :)