Vítězný oblouk přehled

12.12.2024

Onehdá jsem dostal při čtění nějakejch věcí od mojeho oblíbenýho Heinricha Bölla chuť, znova si prolistovat pár věcí od dalšícho über alles oblíbence, a to od marušky remárka. Hle, jak ďábelsky jsem to provedl. Prostě jsem chodil kolem knihovny, zašmátral tam a vytáhnul třeba vítěznej oblouk. Remarkovy knížky se dějou buď při prvním světosvinstvu, druhým světosvinstvu, nebo v období mezi svinstvama. Mám hrozně rád kulišárny, který se tam dějou mezi figurkama příběhu, horší je ta kulisa hrozícího, nebo probíhajícího konfliktu.

V tomhle příběhu je to tak, že jeden uprchlík před prodlužujícíma se Hitlerovejma prstama je doktor. Operuje na tajňačku na jedný klinice. Klidně by se v pozdější době hodil pro obchod s orgánama. Aby měl na život v paříži a pokrytí svýho apetýtu k pernodu, nebo calvadosu a tabáčku, musí se ohánět skalpelem, co to dá.
Moje hlava si občas skočí do alternativní reality a tam se dějou věci, který se mi líbí, ovšem bez tý války. Bydlel bych tam co doktor a trávil bych čas v bistru. Ten doktor bydlí v hotelu, kterej by se klidně mohl jmenovat Chelsea. Žijou tam dlouhodobě lidi bez papírů, zkrachovalý existence, uprchlíci a tak dále. Pod hotelem je bar, kde doktor kouří, nasává, hraje šachy s jedním Rusem a když neoperuje, ani není v kobce, tak sedí někde u kulatýho stolečku v bistru, kouří a pije svoje oblíbený pochutiny. Taky mu přelítne kolem nosu jedna buchtička a tadááááá, máme tady jako obvykle u Remarkový postavy průser jako kráva. Vlastně se to samý děje asi i u Waltariho.

Jak to asi dopadne? To si každej může dopočítat sám hned jak se koukne kdo to napsal. Ten pán to dokáže napsat tak hezky, že to rostoucí svinstvo je trošku zastřihnutý tím přemejšlením u šachů, pokuřováním a pitím pernodu tak, že z toho nedostanu takovou depresi. Převažuje chuť dát si pernod i když jsem ho nikdy nepil. Přes tu zlou dobu je ten příběh nádhera. Asi si brzo otevřu tři kamarády, nebo nějakou lahev. Nevím. Buď jedno, nebo druhý, nebo obojí.

11.11.2024

Ravic a jeho calvados. Dodnes cítim tú chuť a atmosféru, akú dokázal popísať len Remarque.

Paríž, 1936. Stretávame utečencov, ktorí nemajú žiadne doklady a žijú v neustálom strachu z deportácie. Budúcnosť je neistá a vo vzduchu cítiť blížiacu sa vojnu. A v ústredí toho je krásny milostný príbeh, ktorý je skutočným potešením čítať.

Kniha výborne zobrazuje, aký ťažký je život v ustavičnom utajení, v neprestajnom prenasledovaní, keď okolo vás dýcha smrť, aj smrť vašich blízkych, a v neposlednom rade aj život s vlastným svedomím zaťaženým zločinom.

Citát: „Zvláštne, že človek môže umrieť, keď miluje.“