Pán bouří přehled

29.06.2024

Z bělookého vyděděnce Isaka se během jediné noci stane bohy Vyvolený Krann Farlanu a lenní pán z Anvee. Jeho cesta k naplnění osudu je však protkána množství temných nitek, krve, kouzel a protivenství. Pán bouří je první knihou pětidílného temného fantasy eposu Vláda soumraku a je tak mohutná, grandiózní a epická, až se v ní člověk místy úplně ztratí. Tom Lloyd si rozhodně nedělá starosti s množstvím postav, všemožných detailů, jednotlivostí a zvyků, až to vypadá, že má k dispozici všechen čas světa, papíru a tiskařské černi na rozdávání. Jeho dílo se valí vpřed jako buldozer, který nemilosrdně srovná každou nerovnost v cestě, aniž by, byť jen na vteřinu, zaváhal. Rychlost není oslňující, takže usnout za jízdy není vůbec žádný problém. Na druhou stranu tenhle kolos nic nezastaví, dokud nejste na konci. Spousta rozběhnutých linek v danou chvíli dokonce ani nedává smysl a vy jen tušíte, že snad někdy v budoucnu zapadnou do celkové mozaiky a vyjeví svůj význam. Proto závidím čtenářům, kterým se kniha četla lehce. Já jsem s ní totiž zápasil, seč mi síly stačily. Vlastně až finále v Narkangu mě zvedlo ze židle a rozproudilo mi krev v těle…

14.12.2021

(SPOILER) Sérii jsem měla doma přes 6 let. Skrze pozitivní komentáře na DK jsem si ji schovávala na nějaké klidné období. Vydržela jsem 17 kapitol, tedy asi polovinu knihy. Pak jsem si přečetla zahraniční komentáře méně spokojených čtenářů, a to ke všem autorovým knihám, abych zjistila, zda mohu očekávat zlepšení - přeci jen je to prvotina. Ale ne, podle všeho to, co mi nesedí na první knize, není u dalších nijak výrazně lepší.

Kniha trpí tím, že se autor hned na první pokus snažil napsat Píseň ledu a ohně. To dokáže jen málo autorů. Místo toho skončil s generickou suchou fantasy přeplácanou potvorami všech patvarů i dějovými linkami.

Hlavní hrdina je polosirotek nenáviděný svým zbývajícím rodičem, který se přes noc musí ujmout role vyvoleného. Je mu souzeno vládnout Farlanu. Ačkoliv kromě výcviku s mečem (jak příhodné, že s kočovníky byl někdo, kdo byl náhodou tak zběhlý) mu chybí úplně všechno, ale je vyvolený bohem, takže to zázračně a víceméně náhodně dohání. Těžkosti řeší tak jako mimochodem. Dostane pěkný štít, meč a brnění a nic víc o něm v podstatě nevíme, protože autor je mnohem lepší v charakterizaci výbavy válečníků než samotných válečníků. Práce s postavami kulhá na obě nohy.

Děj je plný narážek na historii, mytologii, teologii a vůbec propracovanost světa. Škoda, že se o ni autor se čtenářem odmítá podělit. Jako nepotřebuju všechno vědět hned, ale milion náznaků o všem možném si moji pozornost dlouhodobě neudrží. Tak tam teda všechno tohle je. A taky ještě tamto a ono. No a proč by mě to mělo zajímat?

Když už se něco zajímavého stane, autor od toho odběhne a pak už se k tomu nevrací. Některé věci se určitě objasní později, ale z toho, co jsem se dočetla v komentářích jiných čtenářů, tím autorova díla trpí dlouhodobě, takže si nedělám iluze, že by se obtěžoval vysvětlit větší část toho, co by mě případně mohlo zajímat. Nevadí mi střídání více pohledů - naopak. Jenže tady dostáváme hromadu nezajímavých pohledů na události, o kterých nic nevíme a ke kterým se možná snad v budoucnu ještě dostaneme, abychom pak skočili v hlavní lince bez vysvětlení někam jinam, než kde jsme byli naposledy. O příběhu se prakticky nedá mluvit. Děj se tak nějak děje. Odněkud někam.

Věřím, že si Vláda soumraku najde svoje čtenáře, hlavně mezi začátečníky (ať už ve fantasy nebo ve čtení všeobecně), ale pro mě to tedy už zajímavé není. A to i přesto, že je tam i opravdický drak.