• Autor
• Knihy
• Bazar
• Životopis
• Citáty
• Diskuze

Populární knihy

/ všech 5 knih

Nové komentáře u knih Tom Lloyd

Strážce soumraku

„Jen co pominula jedna hrozba, už je tu nová a ještě strašnější. Zbídačenou Zemí obchází Stín a ztrápenému lidu nabízí falešnou naději na mír a spásu. Přitom jediné o co stojí je stát se Bohem. Strážce soumraku je završením epické pentalogie britského spisovatele Toma Lloyda a potvrzuje přesně to, co jsem zmínil už u jeho předchůdce: Tomovu sílu v bojových scénách. S tím jak se blížíme do finále a ubývá vedlejších linií, se právě ony dostávají do popředí a doslova opanují obsah téhle knihy. Bez velkého přehánění se dá dokonce říct, že Strážce soumraku je jedno velké bojové schéma, rozdělené krátkými pasážemi na přesun a oddech. Sem tam si Tom Lloyd ještě trochu zafilozofuje, přihodí hrst nějakého toho vysvětlení, případně něco doplní, ale takových vsuvek je jako šafránu. V porovnání s potoky krve a tělních tekutin, které touto knihou protečou, je to opravdu zanedbatelné procento. Je to drsná, syrová, místy až krutá hra, která nejednou připomene šachovou partii, v níž místo figurek vystupují armády lidí, démonů a Bohů. Rozhodně žádné čtení pro romantiky či snílky se srdcem na dlani. Tempo je vražedně pomalé, v mohutném finále se ale dokáže pořádně rozjet. Bere pak s sebou všechno, co není přibité nebo přišroubované. Epilog je naopak trochu odfláknutý, vzhledem k tomu, co dalo práce se k němu prokousat přes těch osmnáct set stránek.“... celý text
— ludek.n

---

Otrhanec

„Dokáže narkangský král Emin najít sílu, moc a spojence, aby se postavil neporazitelnému lordu Styraxovi, který se chce po smrti syna pomstít snad úplně celému světu, a to bez ohledu na to, kolik za to bude muset zaplatit? Tom Lloyd pokračuje ve své velkolepé sáze a zdá se, že Otrhanec se konečně našel. Možná je to tím, že čtvrtý díl Vlády soumraku konečně došel k tomu, co umí Tom Lloyd ze všeho nejlépe: mohutné bitvy muže proti muži, strategické rošády a hlavně a především píseň krve, slz a ohně, třeskotu mečů, uťatých údů a umírání. Jakmile totiž dojde na boj, probudí se v Tomovi múza a následuje jízda na tobogánu, kterou máloco předčí. Potíž je v tom, že ve všech ostatních aspektech - v popisu všednodenního života, vzájemných vztahů, interakcí a (nedej bože) emocí - úplně zdřevění a nabídne slohovou práci žáka střední školy, který má do génia daleko. Jak je dechberoucí v bojových scénách, tak nudný je ve všem ostatním. Některé linie, které otevírá (nebo v kterých pokračuje), do celkové mozaiky ničím nepřispívají a je otázkou do pranice, proč tu vůbec jsou. Každopádně především díky závěrečným kapitolám si Otrhanec vysloužil lepší hodnocení než jeho předchůdci, byť jen o pověstný chlup.“... celý text
— ludek.n

---

Vykradač hrobů

„Zkáza Scree rozzlobila samotné bohy, kteří si všechno to pohrdání a neúctu od lidí nehodlají nechat líbit. Náboženští fanatici křičí po krvi a po návratu k božím zákonům. V centru všeho dění se ocitá Kruhové město, v jehož zdech se ukrylo dítě Stínu, aby sledovalo zápas dvou nejmocnějších vládců. Potřetí se setkáváme s panteonem hrdinů z cyklu Vláda soumraku Toma Lloyda. Partie je rozehrána opravdu ve velkém stylu, což je současně devizou i slabinou románu. Autorovi prostě nestačí jedna šachovnice, nýbrž má vedle sebe rozehráno hned několik simultánních partií, což by bylo naprosto v pořádku, kdyby alespoň v jedné z nich byl natolik dobrý, aby ji dovedl do vítězného konce (nebo alespoň k čestné a zasloužené remíze). Namísto toho vždy, když už se zdá, že chytnul příležitost za pačesy a vyprávění začne jiskřit, zařadí zpátečku nebo uhne na vedlejší kolej a oblaží nás stostránkovým pindáním o nesmrtelnosti chrousta. Činům chybějí následky a následkům zase prvotní činy. Je to obrovská směsice nesouvisejících událostí, které jsou zapomenuty už ve chvíli, kdy se dějí. A pro zajímavost - seznam postav v této knize čítá už 238 položek.“... celý text
— ludek.n

---

---

Posel soumraku

„Malé město Scree se stalo centrem čar a kouzel, dohánějících místní obyvatele k šílenství. Někteří toho využívají, aby si vyřídili staré účty. Ale jak už to bývá, nic není zadarmo a věci se mohou rychle vymknout zpod kontroly. Druhá kniha Vlády soumraku Toma Lloyda je v mnohém podobná svému předchůdci, možná rozevírá nůžky nespočtu dějových linií ještě o něco více. Je to bohužel bez ladu a skladu, takže je lehké se v té mohutné mozaice, když ne přímo ztratit, tedy určitě pozbýt sebedůvěry v tom, že ještě vím, kam která linie míří, co má společného s ostatními a o co jejím protagonistům vlastně ve výsledku jde. Je to utahané, rozvláčné a unavující čtení, neboť se dozvíme takové ohromující množství detailů, že po dočtení Posla soumraku víme i to, jakou barvu spodního prádla nosí který z hlavních hrdinů a která dáma má na levé lopatce mateřské znaménko. Samozřejmě přeháním (ale ne zase tak moc). Tom Lloyd prostě zahlcuje receptory a k jeho škodě tuhle opulentnost ničím nevyvažuje. Občas se sáhodlouze (přes několik kapitol) připravuje na akci, kterou pak odbude jedinou větou. Drama se nekoná. Nicméně pokud se rádi brouzdáte odnikud nikam, připočtěte si k mému hodnocení jednu hvězdu.“... celý text
— ludek.n

---

Pán bouří

„Z bělookého vyděděnce Isaka se během jediné noci stane bohy Vyvolený Krann Farlanu a lenní pán z Anvee. Jeho cesta k naplnění osudu je však protkána množství temných nitek, krve, kouzel a protivenství. Pán bouří je první knihou pětidílného temného fantasy eposu Vláda soumraku a je tak mohutná, grandiózní a epická, až se v ní člověk místy úplně ztratí. Tom Lloyd si rozhodně nedělá starosti s množstvím postav, všemožných detailů, jednotlivostí a zvyků, až to vypadá, že má k dispozici všechen čas světa, papíru a tiskařské černi na rozdávání. Jeho dílo se valí vpřed jako buldozer, který nemilosrdně srovná každou nerovnost v cestě, aniž by, byť jen na vteřinu, zaváhal. Rychlost není oslňující, takže usnout za jízdy není vůbec žádný problém. Na druhou stranu tenhle kolos nic nezastaví, dokud nejste na konci. Spousta rozběhnutých linek v danou chvíli dokonce ani nedává smysl a vy jen tušíte, že snad někdy v budoucnu zapadnou do celkové mozaiky a vyjeví svůj význam. Proto závidím čtenářům, kterým se kniha četla lehce. Já jsem s ní totiž zápasil, seč mi síly stačily. Vlastně až finále v Narkangu mě zvedlo ze židle a rozproudilo mi krev v těle…“... celý text
— ludek.n