Vladař přehled
Niccolò Machiavelli
Vladař je nejvýznamnějším Machiavelliho dílem, které napsal již v roce 1513, ale vyšlo až po jeho smrti, roku 1532. Věnováno bylo rodu Medicejských (konkrétně „vznešenému Lorenzovi Medicejskému“). Autorovi šlo především o sjednocení Itálie, o jednotný stát, který by byl spravován moudrým vládcem, jenž by neměl váhat použít jakékoli prostředky, aby zajistil blaho země, a v zájmu této věci bylo Machiavellimu jedno, stane-li se tak formou republiky, nebo autokracie. Jako vzor vladaře Machiavellimu posloužil neúprosně vládychtivý Cesaro Borgia. Koncepce dvojí morálky – morálky soukromé a morálky moci – vedla k tomu, že byl Machiavelli označen za cynika, jde ale spíše o zlom v pojetí vládnutí: vládce už není služebníkem Božím, je služebníkem státu (termín, který prvně použil právě Machiavelli). Útlý spis o 26 kapitolách je klíčovým dílem, které obsahuje politické úvahy odhalující a popisující mechanismy fungování moci, a stal se základem děl dalších teoretiků moci. Přestože se Machiavelli věnuje hospodářské stránce vládnutí málo, jeho poučení, že dobrý vládce má zajistit, „aby se nikdo nebál zvelebovati majetek z obavy, že mu bude odňat, nebo si otevřít dílnu ze strachu před daněmi“, není zřejmě „vládci“ doceněno dodnes, patrně na rozdíl od myšlenky, že „lidé jsou tak prostomyslní a tolik se pachtí za tím, co právě potřebují, že kdo chce klamat, vždycky najde někoho, kdo se oklamat dá“. Celým dílem se pak vine základní myšlenka: totiž že by člověk měl spoléhat pouze na své síly.... celý text
Literatura naučná Filozofie Politologie, mezinárodní vztahy
Vydáno: 2012 , ArgoOriginální název:
Il Principe, 1532
více info...
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Vladař. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (183)


Zírám. Především proto, jak drobná kniha dokáže obsáhnout takové obšírné téma jako "vládnutí" - bez zbytečného žvanění, prostým stylem. Dále pak mě ohromuje svou nadčasovostí... Holt renesanční Itálie :) Top.


O slavném období Medicejů ve Florencii si vždycky ráda něco přečtu. V klasice Vladař ale nejde jen o ně, i když k příkladům využiti jsou. Autor v knize rozebírá různé způsoby vládnutí a spravování státu. A to velmi věcně, ale zároveň ne suše. Spis to není dlouhý, ale obsahuje všechno podstatné i všechny hlavní výhody a nevýhody jednotlivých způsobů. Autor využil vlastní zkušenosti z panovnického dvora a přehled o světové politice. Super, doporučuju velmi, i jako audioknihu načtenou Igorem Barešem.
Související novinky (3)
Závod s časem, Trnová královna a další knižní novinky (9. týden)
25.02.2024
Ani slovo, Někdo klepe a další knižní novinky (28. týden)
10.07.2022
Knižní novinky (18. - 23. 9.)
17.09.2012
Citáty z knihy (10)
„Čemu tedy dát přednost - popularitě, či respektu? Obojí totiž sloučit v jedno nelze, tak jako oheň a vodu. Má-li se tedy panovník jednoho z toho zříct, pak je lepší oželet to první. Všichni dobře víme, že lidé jsou nevděční, pokrytečtí, zbabělí a ziskuchtiví, a pokud je ruka páně otevřená, přetrhli by se dobrou vůlí, slibují hory doly - celé své jmění, životy vlastních synů, svou krev. Jakmile však dojde k lámání chleba, na čtyráku obrátí. A jestliže na ně panovník spoléhal, se zlou se potáže.“
„Štědrost je ctností jen potud, pokud jde z vlastní kapsy a na pravém místě.“
„Kdo sám není moudrý, nedá na dobré rady.“
Více citátů z knihy najdete u autora.
Kniha Vladař v seznamech
v Právě čtených | 40x |
v Přečtených | 1 642x |
ve Čtenářské výzvě | 176x |
v Doporučených | 89x |
v Mé knihovně | 535x |
v Chystám se číst | 465x |
v Chci si koupit | 110x |
v dalších seznamech | 17x |
Štítky knihy
16. století moc Florencie morálka násilí Itálie Borgiové vláda politologie pragmatismusAutorovy další knížky
2009 | ![]() |
1964 | ![]() |
1975 | ![]() |
2001 | ![]() |
1928 | ![]() |
A tak sa zrodila demokracia, kedy už nie je pri moci hŕstka urodzených alebo silný jedinec. A pretože každá nová vládna forma zo začiatku vzbudzuje nádeje a istú úctu, po určitý čas sa udržala. Nie však nadlho. Keď vymrela generácia, ktorá ju dostala do života, skoro zavládla bezuzdnosť, neviazanosť, nedisciplinovanosť a voľnosť mravov. Občania prestali rešpektovať jeden druhého, aj úrady. Každý si žil podľa svojho bez ohľadu na ostatných. A tak keď nastala chvíľa najvyššej núdze, navrátili sa ľudia na radu múdreho a kľudného muža zase späť k monarchii, pretože túžili skoncovať s neznesiteľnou anarchiou. Monarchia potom opäť doviedla spoločnosť zákonite k anarchii a v tomto začarovanom kruhu sa doposiaľ točia všetky štáty na svete.
(Machiavelli)