Vladimír Vysockij přehled
Vladimir Semjonovič Vysockij
Sborník navazuje na předchozí vydání veršů Vysockého (Zaklínač hadů) z roku 1984, podstatně je rozšířuje o nové verše a doplňuje autorovými úvahami o tvorbě i citací výroků přátel, kolegů a znalců díla Vysockého. Výběr, uspořádání i překlad jsou vedeny snahou přiblížit Vysockého českému čtenáři jako básnika,který dokázal nahlédnout do srdce člověka i společnosti- a třeba i bolestivě je odhalovat světu. jedná se o překlad z těchto originálů: Něrv 1981, Aurora 6/86,8/87, Naš sovremennik 87, Sputnik 87, Voprosy filosofii 7/86, Melodija 1980.... celý text
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Vladimír Vysockij. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (6)
Vladimír Vysockij - můj nejoblíbenější Rus a bude na tomhle divokém světě už napořád moc scházet.
Nikdy nepřestal být sám sebou, nikdy nepřestane být v mém srdci.
...
"Své srdce tedy někde nechám tu
šedému nebi, které v modři skane
do fialek a karafiátů.
A zbudou slzy, sněhem promíchané."
Jak poezii zrovna nemiluji, tohle mne dostalo. Stejně jako některé Vladimírovy písničky, příčí se mi napsat písně. Prostě Vysockij byl osobnost.
Související novinky (0)
Zatím zde není žádná související novinka.
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha Vladimír Vysockij v seznamech
v Přečtených | 57x |
ve Čtenářské výzvě | 1x |
v Doporučených | 6x |
v Knihotéce | 57x |
v Chystám se číst | 10x |
v Chci si koupit | 1x |
v dalších seznamech | 1x |
Štítky knihy
Část díla
- "Byla tak čistá..."
- "Do paměti se vrývá každý šrám..."
- "Hospoda to byla jako malovaná..."
- "Jde jaro v tichém kraji..."
- "Je zakouřeno..."
Autorovy další knížky
1984 | Zaklínač hadů |
1988 | Vladimír Vysockij |
1997 | Pravda a lež |
2006 | Nepiju sám |
1987 | Na křídlech revoluce |
"Teď už nemyslím na hněv a spory, / teď už vím, kolik mám vlastních sil. / Vždyť lepší než hory - jsou hory, / na které jsem ještě nevystoupil, / na které nikdo nevystoupil." (str. 79) Vysockij - básník zachycující velikost, ale i rozervanost člověka moderní doby. I on je však ve svém životě, ve své tvorbě limitován společenskými okolnostmi... I proto: "Nemám rád sebe - když jsem zbabělý, / a nesnáším, když nevinný je bit. / Nemám rád ty, co vždy mne snadno uměli / za všechno. co je ve mně - pokořit." (str. 45)