Vlčice ze Sernovodsku: Zápisky z čečenské války přehled

Vlčice ze Sernovodsku: Zápisky z čečenské války
https://www.databazeknih.cz/img/books/13_/135560/bmid_vlcice-ze-sernovodsku-zapisky-z-cecenske-valky.jpg 4 55 55

Irena Brežná se opakovaně zúčastnila jako válečná reportérka švýcarského listu Tageseinziger Zürich Magazin první čečenské války (1995–1996) a v přestrojení za čečenskou ženu navštívila zničené vesnice, později jako novinářka i města a tábory severního Kavkazu. Ve svých reportážích se však nezaměřovala na průběh bojů ani na příběhy partyzánů, teroristů, politiků a vojáků, ale především na osudy čečenských žen, kterých se válka dotkla možná ještě krutěji než válčících mužů. V reportážích popisuje s velkým smyslem pro detail a sugestivním jazykem nejrůznější situace každodenního života za války, nesmyslné krutosti ruské armády i čečenských teroristů. Svoji zkušenost z války reflektuje ve svých esejích, kde se snaží dopátrat příčin onoho zla. Soubor reportáží a esejů z čečenské války doplňují texty Ireny Brežné věnované gulagu, mafii, ruské povaze i každodenním problémům Ruska. Zápisky z čečenské války s předmluvou Petry Procházkové... celý text

Literatura faktu Literatura slovenská Literatura naučná
Vydáno: , Paseka
Originální název:

Die Wölfinnen von Sernowodsk: Reportagen aus Tschetschenien, 1997


více info...

Můj komentář

Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Vlčice ze Sernovodsku: Zápisky z čečenské války. Přihlašte se a napište ho.


Nové komentáře (10)

Rilian
10.10.2024 4 z 5

Kniha se mi četla mnohem lépe než předchozí Absytovka s tématikou války v Čečensku (Kamenné věže). Předně musí člověk vyslovit svůj obdiv autorce za její odvahu.
Od poslední války v Čečensku uběhlo už více než dvacet let a je smutnou pravdou, že Rusko se nezměnilo ani v nejmenším detailu. Arogantní a ubohá troska rozpadlého impéria, které ostatně ani v době svého vrcholu za moc nestálo. Většina postřehů paní Brežné by se bez jakýchkoliv změn dala použít i dnes: "Z nářků nad rozpadem impéria zaznívá jako leitmotiv intimní pojetí lásky. Všichni jsme se dřív tak milovali, proč nás teď Kavkazani, Pobalťané a Kazachové nemilují? Proč nás chtějí opustit? Dali jsme jim kulturu, obětovali se za ně, a oni nám to oplácejí zlem. Zlem se ovšem zde myslí autonomie druhých. Dekolonizační proces vnímá koloniální pán jako milostné zklamání." Rusko dokázalo již tehdy Západ přesvědčit, že jejich invaze je oprávněná a Rusko bojuje proti teroristům. To samé ostatně dnes tvrdí ruský režim o Ukrajincích. "Ruská armáda převzala nejdůležitější pravidla kriminálního kodexu včetně žargonu, jenž používá Putin. Tím dává hlava státu zelenou perverzím. Čečenský národ je prohlášen za kořist. Nemá duši, je to tělo k ponížení, které smí být beztrestně rozkouskováno, aby Rusko ukázalo svoji velikost."
Zpětně je až k pláči, jak tehdejší politici byli naivní a mysleli si, že by se Rusko pod vedením bývalého agenta KGB mohlo změnit. Rusko se jen tak nezmění. Na druhou stranu, nejsem pesimista. Když to dokázali Němci, mohou to dokázat Rusové, ale k té změně musí být donuceni otřesem zvenčí nebo zevnitř. Když Němci po roce 1945 viděli trosky své vlasti, uvědomili si, že nemohou pokračovat jako dříve. Doufejme, že i ruský člověk při pohledu na trosky své vlasti dojdou k prozření a nikoliv k ještě větší zatrpklosti.
Zastávat se Čečenců, kteří sice bojovali za nezávislost, ale nedokázali se sjednotit v dobách míru a zbavit se nevhodné reputace partyzánů a teroristů, nebylo tehdy jednoduché. Doufejme proto, že Západ se v případě těžce zkoušené Ukrajiny poučil.

koryslava
18.09.2024 4 z 5

V souvislosti s úvodem knihy, jenž pojednává o rozdílech mezi ženami reportérkami a jejich mužskými protějšky, mi přijde hrozně zajímavé porovnání s jinou knihou ze stejné edice – Kamenné věže od Jagielskeho. O stejné válce, a úplně jinak. V jeho knize jsem se dozvěděla o chronologii války, o všech Čečenských lídrech, jejich politické strategii a povaze. A o tom, jak bydlí v baráku s nějakou rodinou a nudí se, když čeká na setkání s vysněnou „celebritou. O ženách se zmíní ke konci ve třech větách, jen tak mimochodem, jako by byly jen nějakou minoritou, vedlejším, nedůležitým prvkem.
Tahle kniha je úplným opakem, a vůbec to neskrývá, je v tom skoro až provokativní. A moc mě to bavilo a těšilo. Je to samozřejmě hrůzostrašné, všechno, čím si Čečenci museli projít a pravděpodobně částečně stále prochází, kniha se nečte lehce, a člověka u toho popadají pocity viny, když čte o nezájmu západu (a hledá paralely v dnešních konfliktech, které možná mají mediálního zájmu více, ale člověk osobně je z nich už unavený a nechce se mu na to myslet – jenomže lidé tam jsou víc než jen unavení).

Je to naturalistické, osobní (ale přiznaně osobní, nehraje si to na stoprocentní objektivitu, dokonce na to upozorňuje na začátku, objektivita je obtížná, když jste s lidmi a žijete jejich příběhy, úplná objektivita není ani cílem), čtivě napsané.

Zajímavý byl kontrast ze začátku lehce glorifikovaného čečenského národa, jeho povahy, kultury atd., versus ke konci odhalení tohoto kulturního přístupu k ženám. (Úplně se ve mě vaří krev když čtu o tom, jak nějakou ženu zabijí za to, že byla znásilněna, je to její chyba z nějakého důvodu, ČEST rodiny je důležitější než člověk, jakože what the actual fuck, jak, proč??) Je dobře, že to autorka nezastírá, jen se bojím, že by z toho někdo mohl vyčíst: „Vidíte? To Rusko tam přece přináší vyspělou kulturu!, což je samozřejmě blbost.

Skvělý je i epilog o Rusku, metro z diktatury do chaosu – dobrá paralela, ale nakonec vlastně výmluva a fatalismus. Když ruský disent a inteligence Rusko takto shazují (aby ukázali že nesouhlasí s režimem a distancovali se?), vlastně je to kontraproduktivní a stále se staví do role oběti. Schopnost lhát jako pozitivní vlastnost, lidé mají zafixované, že lež je přirozenost médií.


Karcoolka2210
08.06.2022 5 z 5

"Je ľahké vyrobiť národ teroristov. Stačí na to iba informačná vojna zo starej príručky KGB, pár šialencov s výbušnými opaskami a súrami Koránu a pohodlnosť, ba ľahostajnosť svetovej verejnosti. Podľa tohto receptu Rusko viac než desaťročie celoplošne bombardovalo Čečensko, zriaďovalo koncentračné tábory, odvieklo, mučilo a popravilo desaťtisíce mužov, žien, starcov a detí bez toho, aby naň boli uvalené aspoň sankcie; bez toho, aby sa konal vojnový tribunál k Čečensku, ktorý sa sotva bude ešte niekedy konať. Za Borisa Jeľcina sa táto špinavá koloniálna vojna volala "znovunastolenie ústavného poriadku" a Vladimír Putim svoje vojnové zločiny nazval "protiteroristická operácia."

"Každý "sebaoslobodzujúci" kamikadze poskytuje okupantovi dôvod, aby ďalej pokojne zatýkal, mučil, ponechával v Čečensku desaťtisíce vojakov a uzurpoval si právo na bezprávie. To je pasca, ktorú vám nastražili, pretože využívajú vaše prastaré tradície sebaobrany. Chcú, aby ste začali strácať nervy, aby ste predvádzali pred celým svetom, že ste zošaleli a stali sa posadnutými smrťou, aby takzvané demokratické Rusko vyzeralo, že robí dobre, keď krotí túto divokú beštiu."

"Ako sa darí môjmu národu po dvoch vyhladzovacích vojnách? Občas po Čečensku cestujú západní alebo ruskí novinári v sprievode našich vládnych úradníkov, ktorí im ukazujú prepychové fasády v Groznom a hovoria o živote v stabilite. Na každom kroku narážajú na plagáty vychvaľujúce Rusko ako našu pýchu a nádej, do omrzenia na nich pozerá známa tvár Vladimíra Putina v nadživotnej veľkosti. Teší ma, že Groznyj už nie je len kopa trosiek. Aj to je rehabilitácia.
Ale akosi sme už zabudli, kto nás celoplošne bombardoval, až nezostala celá jediná strecha, a sotva sme ich opravili, už ich bombardoval znova. Zabudli sme, ako Groznyj horel v novoročnú noc 1994 a ako potom zas a znovu v plameňoch a krupobití guliek a rakiet zomierali popri čečenských obyvateľoch aj ruskí, čo s nami predtým žili v mieri? Zabudli sme, že za úsvitu pri čistkách a na ruských kontrolných stanoviskách mizli naši muži- ale aj ženy- a my sme potom za dedinou nachádzali len ich zohavené mŕtvoly?"

Toto je zatiaľ asi najtenšia kniha z vydavateľstva Absynt, ktorú som čítala, no čo sa obsahu týka, tak to bola jedna z tých najťažších kníh. Pokiaľ si človek naozaj nenaštuduje veci a nezíska informácie a nejde viac do hĺbky, tak naozaj môže mať mylnú predstavu aj o tom, že čečeni sú národ extrémistov a bláznov. Slovenská autorka sa vydala na cestu do Sernovodska spolu s inými odvážnymi ženami a jej zápisky sa rozhodne oplatí prečítať. Určite odporúčam.

všechny komentáře

Související novinky (0)

Zatím zde není žádná související novinka.


Citáty z knihy (0)

Zatím zde není žádný citát z knihy.


Kniha Vlčice ze Sernovodsku: Zápisky z čečenské války v seznamech

v Právě čtených1x
v Přečtených72x
ve Čtenářské výzvě8x
v Doporučených9x
v Knihotéce70x
v Chystám se číst47x
v Chci si koupit18x
v dalších seznamech3x