Vlny přehled
Virginia Woolf
Neustále sa tvorím a pretváram. Román Vlny, ktorý prvýkrát vyšiel v roku 1931, patrí medzi najvýraznejšie experimentálne texty Virginie Woolfovej. Vlny sú polyfonickou fúziou vnútorných monológov šiestich hlavných postáv Bernarda, Susan, Rhody, Louisa, Jinny a Nevilla. Spoznávame ich útržkovite v intimite ich vnútorných monológov a sledujeme ich od detských čias, cez spoločné školské roky až po úlomky z obdobia ich stredného veku. Hoci pochádzajú z rôznych prostredí a majú veľmi odlišné osobnosti, jednako sa celý život schádzajú, rozchádzajú, pozorujú a porovnávajú. Veľmi dôležitou je v texte tiež postava Percivala, ktorý nikdy neprehovorí, ale ktorého prítomnosť má na všetkých šiestich silný vplyv. Experimentálna forma a naoko chaotické striedanie hlasov ponúkajú len krehké oporné body. Čitateľ sa stráca pod rozčerenou hladinou textu, aby sa o pár strán vynoril v rytmickom unášaní vĺn života. Tie sa tvoria, pretvárajú, miznú, aby sa v okamihu znova vytvorili, pretvorili a opäť zmizli. Virginii Woolfovej sa tak podarilo zachytiť nielen prchavosť okamihu, ale aj pravidelný rytmus a prúdenie plynúceho času.... celý text
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Vlny. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (23)


Po tom co jsem přečetla autorčiny Deníky tak mi bylo jasné, že se chci do jejích knížek pustit.
Ale bohužel jsem sáhla po knize, která mi vůbec nesedla.
Udržet pozornost bylo nemožné, čtení bylo náročné.
S autorkou to rozhodně nevzdávám, ale její experimentální výtvor pro mě vůbec nebyl.


S Vlnami od Virginie Woolf, prý její nejnáročnější knihou, jsem zpočátku zápasil. Mnohohlasé vyprávění, v němž se střídají vnitřní monology šesti postav, které nemáme možnost poznat jinak než skrz proud jejich niterných myšlenek (a které jako kdyby sdílely jedno vědomí), mě pořád vyhazovalo zpátky na břeh. Jakkoli skvostné je skoro každé souvětí, jakkoli přesné jsou autorčiny metafory. Postupně jsem ale přivykl hudebnímu rytmu (ráno, poledne, večer, dětství, dospívání, smrt) i polosnovému evokativnímu stylu, nechávajícímu nás procítit jednotlivé okamžiky (protože lidská existence pro Woolf nejsou biografická fakta, ale tisíce prožitků, emocí, jisker, které hned vyhasnou). Ke konci už jsem se jen nechával unášet na vlnách s pocitem, že cokoliv dobrého nebo zlého se přihodí, že i když sami přestaneme být, život bude plynout dál, minutu po minutě, slovo za slovem... a taky že tenhle experiment, nacházející se někde na půl cesty mezi básní a prózou (chápu, proč tu knihu měl tak rád Godard), patří k vrcholům moderní literatury.
Související novinky (2)
Pozlacená, Všemi smysly a další knižní novinky (30. týden)
21.07.2024
Knižní novinky (6. týden)
03.02.2019
Citáty z knihy (1)
„Někdy však na jasné nebe vyjde jediná rozechvělá hvězda a já nemohu jinak než pokládat svět za krásný a nás samé za červy, kteří i stromy znetvoří svým chtíčem.“
Kniha Vlny v seznamech
v Právě čtených | 9x |
v Přečtených | 187x |
ve Čtenářské výzvě | 19x |
v Doporučených | 26x |
v Mé knihovně | 139x |
v Chystám se číst | 247x |
v Chci si koupit | 55x |
v dalších seznamech | 7x |
Autorovy další knížky
2008 | ![]() |
2004 | ![]() |
1994 | ![]() |
2006 | ![]() |
1998 | ![]() |
No nedal jsem to. Od půlky jsem to spíš už jen prolistoval. Přesto tomu dávám půl hvězdiček, protože nápad i provedení je pěkné, celý život, všechny situace se jakoby vlní, proměňují, přebírají iniciativu, reagují na sebe, vztahy vysokoškoláků - té party - na sebe narážejí a zase odplouvají. Je to vlastně skvělé. A celou tu změť drží pohromadě východ a západ slunce nad mořem.
Zkrátka oceňuji to jako literární nápad i provedení, jako čtenáře mě to nechytlo, bylo to moc náznakové, moc symbolistní, moc metaforické a když už jsem se na tu "vlnu" nenapojil, začalo mi to splývat do jedné velké změti. Ano, paní Woolfová má pravdu, život takový je, tak vypadá jeho dynamika, a zároveň se jen tak houpáme a jsme na vrcholech a propadáme se. Ano, ano! Jsem rád, že jsem se ke knize dostal, ale Mezi akty se mi líbila určitě víc.