Vlny přehled
Virginia Woolf
https://www.databazeknih.cz/img/books/53_/539239/bmid_vlny.jpg
4
142
142
Neustále sa tvorím a pretváram. Román Vlny, ktorý prvýkrát vyšiel v roku 1931, patrí medzi najvýraznejšie experimentálne texty Virginie Woolfovej. Vlny sú polyfonickou fúziou vnútorných monológov šiestich hlavných postáv Bernarda, Susan, Rhody, Louisa, Jinny a Nevilla. Spoznávame ich útržkovite v intimite ich vnútorných monológov a sledujeme ich od detských čias, cez spoločné školské roky až po úlomky z obdobia ich stredného veku. Hoci pochádzajú z rôznych prostredí a majú veľmi odlišné osobnosti, jednako sa celý život schádzajú, rozchádzajú, pozorujú a porovnávajú. Veľmi dôležitou je v texte tiež postava Percivala, ktorý nikdy neprehovorí, ale ktorého prítomnosť má na všetkých šiestich silný vplyv. Experimentálna forma a naoko chaotické striedanie hlasov ponúkajú len krehké oporné body. Čitateľ sa stráca pod rozčerenou hladinou textu, aby sa o pár strán vynoril v rytmickom unášaní vĺn života. Tie sa tvoria, pretvárajú, miznú, aby sa v okamihu znova vytvorili, pretvorili a opäť zmizli. Virginii Woolfovej sa tak podarilo zachytiť nielen prchavosť okamihu, ale aj pravidelný rytmus a prúdenie plynúceho času.... celý text
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Vlny. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (21)
Vlny je pro tuto knihu velmi příhodný název. Jedna vlna obrazů, pocitů a myšlenek hlavní šestice aktérů střídá druhou, tu větší a silnější, tu menší a slabší, a vždycky jiná, podle toho, čí vlna to zrovna je, a postupně odkrývá jejich osobnosti, postoje, touhy, obavy i radosti a jen spíše náznakově dává tušit i děj na pozadí, skutečné události v jejich životě. Své postavy má Woolfová mistrně zvládnuté – jako by ona sama byla každou z nich. Je to četba velmi náročná na pozornost a obrazotvornost, spíše báseň v próze nežli román. Nedoporučuji číst ve chvílích únavy, myšlenky se snadno zatoulají jinam a požitek z vrcholného uměleckého díla se nedostaví.
V.W. má neskutečný dar. A já vždy jen zírám, jak dokáže slovy vyjádřit pocity, které prožívám přesně v tu chvíli, v to období, kdy knihu čtu. Její díla jsou proudem myšlenek, na jejichž pozadí se odehrává jakýsi děj. Ne naopak. A já to začínám s každou její knihou víc a víc milovat. Jejím knihám je bezpochyby nutné věnovat čas, ovšem alespoň ve mně probouzí tak specifické pocity, že ten čas za to prostě stojí.
Související novinky (2)
Pozlacená, Všemi smysly a další knižní novinky (30. týden)
21.07.2024
Knižní novinky (6. týden)
03.02.2019
Citáty z knihy (1)
„Někdy však na jasné nebe vyjde jediná rozechvělá hvězda a já nemohu jinak než pokládat svět za krásný a nás samé za červy, kteří i stromy znetvoří svým chtíčem.“
Kniha Vlny v seznamech
| v Právě čtených | 9x |
| v Přečtených | 182x |
| ve Čtenářské výzvě | 18x |
| v Doporučených | 25x |
| v Knihotéce | 136x |
| v Chystám se číst | 245x |
| v Chci si koupit | 53x |
| v dalších seznamech | 7x |
Štítky knihy
anglická literatura čas myšlení proud vědomí
Autorovy další knížky
| 2008 |  Paní Dallowayová |
| 2004 |  K majáku |
| 1994 | Orlando |
| 2006 | Deníky |
| 1998 | Vlastní pokoj |
S Vlnami od Virginie Woolf, prý její nejnáročnější knihou, jsem zpočátku zápasil. Mnohohlasé vyprávění, v němž se střídají vnitřní monology šesti postav, které nemáme možnost poznat jinak než skrz proud jejich niterných myšlenek (a které jako kdyby sdílely jedno vědomí), mě pořád vyhazovalo zpátky na břeh. Jakkoli skvostné je skoro každé souvětí, jakkoli přesné jsou autorčiny metafory. Postupně jsem ale přivykl hudebnímu rytmu (ráno, poledne, večer, dětství, dospívání, smrt) i polosnovému evokativnímu stylu, nechávajícímu nás procítit jednotlivé okamžiky (protože lidská existence pro Woolf nejsou biografická fakta, ale tisíce prožitků, emocí, jisker, které hned vyhasnou). Ke konci už jsem se jen nechával unášet na vlnách s pocitem, že cokoliv dobrého nebo zlého se přihodí, že i když sami přestaneme být, život bude plynout dál, minutu po minutě, slovo za slovem... a taky že tenhle experiment, nacházející se někde na půl cesty mezi básní a prózou (chápu, proč tu knihu měl tak rád Godard), patří k vrcholům moderní literatury.