Volba přehled
Jurij Vasiljevič Bondarev
Psychologický román, ve kterém se po mnoha letech se opět setkávají dva staří přátelé, úspěšný sovětský malíř Vasiljev a dnes již italský státní příslušník Ilja Ramzin, bývalí spolužáci a spolubojovníci z druhé světové války.
Literatura světová Romány
Vydáno: 1983 , Československý spisovatelOriginální název:
Выбор (Vybor), 1981
více info...
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Volba. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (2)
Děj knihy se mi celkem líbil,ovšem co mi nesedlo,byl styl autora:nekonečně dlouhé věty,filozofické rozhovory...
Související novinky (0)
Zatím zde není žádná související novinka.
Citáty z knihy (8)
„Jak říkají Francouzi, nikdo neví, nač je lidem pravda, ale všichni vědí, nač je jim lež.“
„Aby očistili špínu z nehtů, useknou celou ruku.“
„Nevyloudíš zvuk balalajky, pánev-li v ruce držíš.“
Více citátů z knihy najdete u autora.
Kniha Volba v seznamech
v Přečtených | 2x |
ve Čtenářské výzvě | 1x |
v Doporučených | 1x |
Vynikající psychologický román, ve kterém se postupně skládá (a prostřednictvím retrospektiv doplňuje) obrázek života nadaného malíře Vasiljeva, který si zrovna prochází krizí po padesátce. Autorovy košaté věty a květnatý jazyk výborně vystihují Vasiljevu podstatu - velice vnímavého, umělecky cítivého, jehož cvičené oko "vidí za roh" a v pohledu či gestu skoro fyzicky vnímá pocity druhých lidí, pročež i jeho tíživá prázdnota je kromobyčejně hluboká.
Ilja, jeho přítel z dětství, vždy naopak vynikal trochu lehkomyslným nadhledem a sympatickou vůdčí sebejistotou. Narukovali jako mladičcí dobrovolníci a po jedné bitvě Ilja zůstal nezvěstný. Po 30 letech se najednou objeví, živ, jako italský občan a Vasiljev bojuje z rozličnými protichůdnými pocity, které chápeme o to víc, oč déle čteme, protože život je neustálá volba - denně činíme spoustu rozhodnutí, která mohou mít i dalekosáhlé důsledky.
Přemýšlivé dílo, osvěžené občasnými hláškami bodrých postav. Neplytké čtení pro lidi, co na knihu nespěchají. Můžu doporučit.
---
"Vasiljev, hřejivě ukolébaný skleničkou vodky s citrónovou příchutí a nejspíš ještě s příměsí jakési neznámé byliny, ale také dobromyslným duněním obhroublého hlasu přítele Lopatina, ochotného bez dlouhého váhání připojit se ke každému jeho nápadu, i kdyby byl sebebláznivější, nyní mlčel a uvažoval, že ještě není v životě všechno ztraceno, existuje-li takovýhle Lopatin, který hodně viděl a hodně pochopil a který ho má rád."
---
"Táhne jí šedesátka, holubičce, staroba už jí dávno čouhá očí, ale ona, babizna jedna, by pořád mermomocí chtěla hrát dvacetilé, herdekbaba omšelá! Nevyloudíš zvuk balalajky, pánev-li v ruce držíš."
---
"Jak říkají Francouzi, nikdo neví, nač je lidem pravda, ale všichni vědí, nač je jim lež."
---
"Je správné, aby se ztracený syn vracel do svatých míst? V dnešní době se romantika nevyplácí. Kde hodovní byl stůl, tam rakev stojí dnes."
---
"Jednou při takovém tichém pokašlávání, které otce zřejmě dusilo, se Vasiljev zamračeně otočil a střetl se s jeho strnulýma, chrpově modrýma stařeckýma očima, které mu říkaly: Promiň mi to, promiň. - Pak se otec dusivě rozkašlal a usmál se přes vytrysklé slzy, jako by se omlouval, že stále ještě žije.
Tento trpitelský úsměv si Vasiljev zapamatoval na celý život."
---
"Příšerná debilita, rozumíš, blbost na kvadrát, nekonečná tupost! Zabedněnost, jinak se to nedá nazvat! Aby očistili špínu z nehtů, useknou celou ruku. Po nás třeba potopa. Nenapadne je namáhat si hlavinky, co bude zítra."
---
"ʻMilá Viko! Pokud jde o blbce,ʼ pokusil se Lopatin pohrát s jejími slovy, ʻje třeba v sobě vypěstovat blbuvzdornost. Nebo je prostě jenom brát na vědomí, vzhledem k jejich početní převaze.ʼ"