Vražda člena parlamentu sira Baxtera přehled
Kenneth Robert Gordon Browne
https://www.databazeknih.cz/img/books/87_/87641/vrazda-clena-parlame.jpg
3
2
2
Londýn. Vypravěč tohoto detektivního románu večeří v restauraci, když vidí, jak detektiv Scotland Yardu, inspektor Heppel, zatýká někoho za vraždu sira Arthura Baxtera, hlasitě protikomunistického poslance parlamentu, který byl předchozího večera nalezen zavražděný ve své knihovně. Třetí host v restauraci, malíř a amatérský detektiv Lucien Clay, obhroublý pijan, vysloví svůj názor, že Scotland Yard dopadl nesprávného muže. Všichni tři (detektiv, amatér a vypravěč) se vydají na panství sira Baxtera, aby vyšetřili okolnosti jeho smrti. Kniha se drží klasického vzorce, kdy proti sobě stojí zatvrzelý, ale vytrvalý muž ze Scotland Yardu a geniální, intuitivní amatér (Clay), přičemž vypravěč je poněkud přitroublý (viz např. kapitán Hastings přítel Hercule Poirota... celý text
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Vražda člena parlamentu sira Baxtera. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (1)
Související novinky (0)
Zatím zde není žádná související novinka.
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha Vražda člena parlamentu sira Baxtera v seznamech
| v Přečtených | 2x |
| v Knihotéce | 5x |
Autorovy další knížky
| 1929 |  Honba za Annou |
| 1993 |  Jak se stanu dokonalým manželem |
| 1936 |  Přenechte to Zuzaně |
| 1931 | Vražda člena parlamentu sira Baxtera |
| 1931 | Dcera presidentova |
Příjemně archaické, ale žádná pecka. V tomhle prostě musím přiznat dokonalost prózám sira Arthura Conana Doyla, které i po všech těch letech dokážou bez problémů strhnout.
Zápletka románu je promyšlená dobře, o tom žádná. Snad jen, že se na malém prostoru pohybuje zbytečně moc postav, které zvyšují dějovou nepřehlednost a to znemožňuje jakoukoliv čtenářskou iniciativu v šetření. Zajímavá tak pro mě nakonec byla pouze postava bohéma Luciena Claye, který zde hraje roli nezávislého vyšetřovatele, což v jeho případě znamená, že chodí a uráží všechny kolem. Přestože mu jeho malířské nadání dává možnost vidět neviděné, pravdou je, že to machrování není úplně opodstatněné. Odhady se převážně zakládají na vlastním uměleckém cítění, což je sice hezké, ale na můj vkus příliš éterické - to už mám raději starou dobrou dedukci. Závěr je pak zbytečně překombinovaný a v podstatě neproveditelný, ovšem svým způsobem kouzelně béčkový. Jako celá kniha.