Vražda v hotelu Intercontinental / Návrat starého varana přehled
Michal Ajvaz
https://www.databazeknih.cz/img/books/15_/157308/bmid_vrazda-v-hotelu-intercontinental-na-XVR-157308.jpg
5
51
51
Vražda v hotelu Intercontinental (1989, Mladá fronta) - Název knihy napovídá detektivní motivy, když ale knihu otevřeme, nečekaně objevíme dlouhé a zajímavé básně. Je to krátká knížka a začíná se zde rýsovat Ajvazovo literární zaměření. Nacházíme zde fantaskní bytosti zasazené do pražských a středočeských reálií. Po Václavském náměstí běhá tygr a když obejdeme Malou Stranu dostaneme se do Nepálu. Ajvaz se ale v knize neomezuje na pouhé dráždění čtenářovy fantazie, ale do básní opatrně komponuje i vlastní filosofické názory. Další z Ajvazových hlavních znaků, který najdeme i ve Vraždě v hotelu Intercontinental, je dokonalý Ajvazovský vypravěčský um, kdy dokáže fantaskní bytosti do reálií zakomponovat tak, že čtenáři připadají jako cosi běžného až docela všedního. Jako by tam byli vlastně vždycky. Kniha je sestavena z několika desítek různě dlouhých básní, nepřesahujících ale dvě strany knihy, které samy o sobě jsou o něčem jiném a přece na sebe nějakým zvláštním způsobem navazují a jsou spojeny. Snad nějakou magickou nití, otevírající dveře druhého světa, do kterého se čtenář dívá z chladné reality. Nikdy se ale tyto dveře nesmí otevřít příliš mnoho. Vražda je přece jenom prvotina a proto v tomto díle stále něco schází a je z něj cítit jakási nerozhodnost, kdy si hledá Ajvaz svoje místo v literatuře. - Návrat starého varana (1991, Mladá fronta) - Ajvaz zde znovu rozehrává svůj kolotoč obraznosti a krátké povídky, z kterých je kniha složena, spojuje znovu dohromady. Ajvaz ukazuje v knize obyčejné městské lidi v obyčejných situacích, které ale dělá neobyčejnými právě implantací jakéhosi mýtična. Vidí v těch nejobyčejnějších věcech nějaký hlubší a tajemný smysl a tento rozpracovává až do dokonalosti. Ajvaz do svých knih ale mimo mýtičnost a reálnost vkláda také jistou dávku hry, vtipu, roztomilosti a celé to tak působí jaksi nadneseně. Ajvazovi hrdinové situacemi proplouvají, mnohdy je sami ani neprožívají, jenom přemýšlejí, co by se mohlo stát a nebo poslouchají zážitky druhých.... celý text
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Vražda v hotelu Intercontinental / Návrat starého varana. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (10)
Podruhé přečteno. Je pravda, že Ajvaz se zde ještě "rozjíždí", ale i tak už jsou jeho texty velmi magické a úsměvné (přiznávám, že filozofující pasáže mi nic neříkají, proto mě třeba zcela nenadchly Prázdné ulicie). Za mě každopádně vede Letní noc.
Básně výborné, povídky většinou taky - je tam pár textů, které v kontextu ostatních nenadchnou a patrně by působily líp v jiném souboru, kde by zaujaly originalitou. V obou knihách je dost znát pozdější autorův směr, zvlášť témata, motivy a obrazy z básní se později objevují v některých románech. Oba soubory také přináší snovou hravost, někdy na pomezí magického realismu, nicméně v rané Ajvazově tvorbě mají častěji blíž k surrealismu. Kdo přistoupí na autorovu hru, nemůže být nenadšený. A pod vší tou změtí hravosti, fantaskna, a bizarností samozřejmě najdeme různá nadčasová témata společenská, filozofická, sémiotická, nebo třeba takové veselé "kopnutí" do podstaty filozofie. V tom jsou (obzvlášť povídky) svým způsobem až woodyallenovské, nicméně sází víc na bezbřehou imaginaci než na humor (který tu ovšem také nechybí).
Související novinky (0)
Zatím zde není žádná související novinka.
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha Vražda v hotelu Intercontinental / Návrat starého varana v seznamech
| v Právě čtených | 1x |
| v Přečtených | 61x |
| ve Čtenářské výzvě | 1x |
| v Doporučených | 6x |
| v Knihotéce | 22x |
| v Chystám se číst | 5x |
| v Chci si koupit | 1x |
Štítky knihy
Autorovy další knížky
| 2005 |  Druhé město |
| 2011 | Lucemburská zahrada |
| 2008 |  Cesta na jih |
| 2004 | Prázdné ulice |
| 1997 | Tyrkysový orel |
Ajvazova slova dávají nádherný pocit velice snesitelné lehkosti, křídla pro let až do mezihvězdných mračen, a to za zvuků padajících kamenů ze srdce. Že na to žití nejste sami. Že všechno už se někdy stalo a zase stane. Že nosíme v srdcích tajemství osamělá a přitom všudypřítomná, protože jsme se všichni, my všichni, kdo rádi Ajvaze, už setkali v Syrakusách.
Byli jsme filosofy, hvězdáři a architekty. A občas se setkáme pohledem a víme, že jsme spolu rozmlouvali na léta trvající slavnosti v bílém paláci nad mořem. V úsměvech potkáváme dávno zapomenuté báje a už nemusíme přemítat, zda v duši nosíme kouzelné bytosti či nestvůry.
Skutečnost byla a je ještě fantastičtější. A teď. Teď už se jen usmíváme.