Všetky moje lásky přehled

22.10.2024

Autorův způsob psaní opravdu není moje první volba, ale v čem se shodneme, je láska k moderní rockové a popové hudbě. Je osvěžující zjistit, že se dalšímu autorovi dostala až tak pod kůži.

05.02.2024

"Máš potenciál jako lidská bytost. Máš všechny podstatný složky. Když se snažíš, jsi moc milej. Když se ti chce, umíš druhý rozesmát, a když se rozhodneš, že máš někoho rád, jsi hodnej, a ta osoba se pak cítí, jako kdyby byla středem vesmíru, a takovej pocit jí dělá dobře. Jde jenom o to, že většinu času se ti prostě nechce."

Tenhle román docela klame tělem. Na první pohled se jedná o lehkým perem psaný zábavný příběh o problémech sympatického muže. Problémech se ženami, jak jinak. Dialogy plynule plynou, vedlejší postavy a vedlejší zápletky jsou napsané vtipně a zajímavě (mojí oblíbenou kapitolou se stal neuskutečněný nákup vinylového pokladu) a přitom to není tak úplně sitkomově povrchní - občas se text blýskne nějakým velmi přesným postřehem nebo zamyšlením, které působí tak přirozeně logicky, až jsem si říkal, jak to, že už jsem na to dávno nepřišel sám :-). A navíc je Rob fakt sympaťák, dost připomíná třeba toho knihkupce z filmu Notting Hill, jak ho hrál Hugh Grant (samotné Všechny moje lásky byly zfilmovány rok poté, s Johnem Cusackem). Na téhle rovině kniha funguje dobře.

Jenže to není všechno. Nick Hornby nás totiž touhle pohodovou atmosférou ukolíbá, nechá nás s Robem sympatizovat a trochu mu možná i jeho free život závidět - vždyť kdo by nechtěl být svým pánem jako prodejce gramofonových desek (nebo čehokoli jiného, co má rád a čemu rozumí) místo našeho života plného kompromisů a až příliš pevně nalajnových cest?
Jenže pak se to náhle zkomplikuje! A Rob se vyjeví ne jako pohodář, který vyzrál nad světem povinností a úkolů, ale jako ustrašený sobecký usmrkanec, který se bojí dospět, protože má strach ze všeho nového neznámého, ze všeho závazného a zavazujícího. Což je špatné pro něj samotného, ale opravdu tragické to začne být tehdy, když se jeho zralost má stát něčím, o co se potřebuje opřít blízká osoba (nejvíc je to patrné v situacích okolo pohřbu Lauřina táty).
"Rob nemůže dospět, ani kdyby chtěl," píše se tady v anotaci. Úplně si to nemyslím. Rob dospět může, svým způsobem i chce (protože si uvědomuje, že tak jak žije mu dobře není, že takhle to napořád nepůjde), ale prostě se bojí. Proto se mi zdá, že Všechny moje lásky nakonec nejsou ani tak příběhem o střetu svobodného muže (svobodného od konvencí a otravných povinností) a nevlídného světa, jako spíš o snaze přerostlého chlapce stát se svobodným mužem - uschopněným k svobodnému rozhodování o sobě.