Vyhořelá společnost přehled

Vyhořelá společnost
https://www.databazeknih.cz/img/books/29_/296512/bmid_vyhorela-spolecnost-LgT-296512.png 4 70 70

Německy píšící filozof korejského původu Byung-Chul Han, jehož knihy byly přeloženy do téměř dvaceti jazyků, přináší pronikavou diagnózu doby. Každé historické období má své typické choroby. Jestliže charakteristickými onemocněními dneška jsou deprese, porucha pozornosti s hyperaktivitou, hraniční porucha osobnosti nebo syndrom vyhoření, nejedná se o nahodilý, pomíjivý či dočasný fenomén, nýbrž o jev vypovídající o zásadní a zřejmě nevratné proměně, kterou západní společnosti od konce studené války prošly a kterou ještě neumíme správně pojmenovat. Proč tomu tak je? Uplynulé století bylo věkem, který Han nazývá imunologickým. Byla to epocha, pro niž byly ještě příznačné hranice, ploty, prahy, přechody a zdi, v níž se striktně rozlišovalo mezi vnitřkem a vnějškem, mezi přítelem a nepřítelem, mezi vlastním a cizím. Lidé se mobilizovali proti vnějšímu vetřelci, ať už jím byl cizinec, virus nebo nepřátelská ideologie. Člověk se obával jinakosti a cizosti, na něž reagoval aktivizací imunitního systému. V dnešním čím dál více transparentním, zasíťovaném a globalizovaném světě, založeném na univerzálním procesu směny a výměny, „bezbariérovém“ sdílení a permanentní informační přesycenosti, v němž je vše obnažováno a vystavováno, veškerá jinakost postupně vymizela. Vymizení jinakosti, jejíž místo zaujala pouhá odlišnost, znamená, že žijeme v éře, která odbourává veškerou plodnou negativitu. Tak jsme se paradoxně ocitli v situaci, kdy příčinou patologických jevů, s nimiž se dnes potýkáme, není negativita, nýbrž naopak teror pozitivity, která plodí nové podoby násilí a proti níž se nedokážeme bránit. Deprese, syndrom vyhoření, hyperaktivita, chorobná těkavost a neschopnost udržet pozornost se tak endemicky nešíří proto, že jedinci čelí překážkám, zákazům nebo omezujícím příkazům či represi, nýbrž proto, že žijí ve společnosti, která jim vštěpuje, že člověk náleží pouze sobě, má se sám utvářet a seberealizovat, sám sebe navrhnout jako nějaký projekt. Kdo této výzvě k seberealizaci nedostojí, propadne depresi. Povzdech depresivního jedince, že nic není možné, je možný jen ve společnosti, která věří, že nic není nemožné. Deprese je symptomem vyčerpání z přemíry možností a také z přemíry tolik velebené činorodosti. Psychická onemocnění dnešní společnosti nejsou ničím jiným nežli patologickými projevy této paradoxní svobody. Disciplinární společnost, tak jak ji popsal Michel Foucault, je minulostí. Svět špitálů, ústavů pro choromyslné, žalářů, kasáren a fabrik již není světem dneška. Jeho místo už dávno zaujala společnost fitness center, kancelářských věží, bank, letišť, nákupních galerií a genetických laboratoří. Dnes žijeme ve společnosti výkonnosti. Subjekt výkonnosti není podroben žádné instanci vnější nadvlády, je sám sobě pánem a suverénem. Není tedy podřízen nikomu, respektive je podřízen jen sám sobě. Tím se odlišuje od subjektu poslušnosti. Zhroucení instance vnější nadvlády nevede ke svobodě, jejím důsledkem je spíše splynutí svobody a nátlaku. Subjekt výkonnosti se tak odevzdává do náručí nutkavé svobody nebo svobodného nutkání maximalizovat výkon. To je efektivnější než vykořisťování cizí mocí, protože je provázeno pocitem svobody. Vykořisťovatel je zároveň vykořisťovaným. Jakožto podnikatel svého vlastního já je člověk pánem i rabem zároveň. Han analyzuje celou řadu jevů a procesů, které nelze uspokojivě objasnit nástroji tradiční psychologie a psychoanalýzy. Naše vydání obsahuje pět esejů, které autor původně publikoval jakožto samostatné knihy. Jestliže se v textech Společnost únavy a Vyhořelá společnost zabývá vyčerpaností z přemíry pozitivity, v eseji Společnost transparence se zaměřuje na neblahé, devastující důsledky všudypřítomného tlaku na transparentnost, kterou mylně považujeme za žádoucí společenský jev. V textu V digitálním roji analyzuje civilizační regres spjatý s příchodem homo digitalis a nástupem digitální kultury. V Agonii Eróta se soustřeďuje na téma vymizení erotického prožitku ve světě ovládaném narcismem, jemuž za oběť nepadá pouze láska, nýbrž samotné myšlení.... celý text

Můj komentář

Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Vyhořelá společnost. Přihlašte se a napište ho.


Nové komentáře (17)

memphisz
05.09.2024 3 z 5

Předně je potřeba říci, že kniha obsahuje pět esejů vydaných mezi roky 2010 a 2014. I proto, že jsou na podobné téma, se některé myšlenky dost opakují. Autor navíc volí styl, který nejvíce připomíná studenta píšícího bakalářskou práci. Zavřel se do knihovny a udělal si celou řadu výpisků z děl jiných filosofů, které poté slepil dohromady a ke každému přidal pár svých myšlenek a komentářů. Co je u studentů běžné, je u filosofa, kterému bylo v době psaní esejů přes padesát let, minimalně nestandardní. Ale budiž.

Z myšlenek vypíchnu několik nejdůležitějších. Zaprvé kniha je kritikou dnešní společnosti pokřivené neoliberalismem a digitální komunikací. To je dané přechodem ze společnosti disciplíny (Foucault) ke společnosti výkonnosti. Všechno se stává měřitelné výkonem, vše má přinášet zisk a vše má vést k většímu konzumu. Člověk se stává podnikem (opět již Foucault), který nad sebou přebírá dohled a kontrolu a sám se stává současně pánem i rabem (Hegel). Neoliberalismus do toho vytváří iluzi svobody, která zahlcuje člověka možnostmi, které na něj vytváří tlak (neúspěch je tvoje vlastní vina, snaž se víc). Z toho dochází k psychickým poruchám (vyhoření, deprese).

Dalším momentem je kritika "vystavování se", "transparentnosti". Vystavené je bezbarvé (transparentní), mdlé, chudé, bez obsahu. Nejvíce se to ukazuje na spotřebě erotiky (porno) a prázdnosti takového sexuálního zážitku. Neuspokojení ve snadném uspokojení. Dále ale také ve vytváření umělých a falešných sebeobrazů např. na profilech sociálních sítích.

V nové společnosti také nemůže být bolest. Vše bolestivé je odstraněno. Vše je zlehčováno (usnadněno ke konzumu). Odstraněna je i veškerá negativita (existuje jen pozitivní myšlení, vše je dobré, cílem je modelové štěstí bez útrap). Tím ale lidstvo cosi ze sebe ztrácí. Zůstává umělost a strnulost.

Posledním bodem, který zmíním, je kritika digitální doby. Ačkoliv autorovi se v krku nejvíce příčí dnes již vcelku zapomenuté Google Glass, nabízí i zajímavé postřehy ohledně faktu, že sociální sítě člověka - možná paradoxně - odpojují od jiných lidí. Tím, že se s lidmi nesetkává a je uzavřen ve své digitální bublině, roste agresivita a radikalita. Digitální je konec konců umělé. Současně je i reálná obava o sledování lidí přes digitální zařízení a sběr a analýza dat jejich návyků, ať už pro potřeby reklamy a konzumu, nebo pro jejich skryté ovládání (manipulací k plnění něčích cílů).

@knihomolka
05.03.2024 3 z 5

Skvělá kniha plná dokonalých myšlenek a fascinujících informací. Bohužel je dost mizerně napsaná, a tím pádem těžce uchopitelná. Číst slovo od slova, tak zešílím. Velmi špatně se chápe a člověk musí hodně hledat, než objeví ten pravý význam slov. Škoda.


Martini540
30.04.2023 5 z 5

Byung-Chul Han je podle mého názoru filosofický génius, jen je těžko pochopitelný, proto v diskusích dostává tolik "hejtů." Jak ovšem říká Forrest Gump: Pro hlupáka každý hloupý. Když člověk nemá dostatečnou kapacitu a filosofickou intuici, aby dílo a myšlení pochopil, tak je pro něj hlupák. Dílo totiž nemá primárně popsat realitu okolo nás, ale kultivovat jak naše myšlení, tak náš život, dát mu nějakou formu, která ve společnosti pozitivity tak moc chybí. Jeho dílo je silně "erotizující", má vzbuzovat touhu po poznání, pochopení člověka a společnosti. A pro ty, co chtějí výzkumy a data, tak ať si přečtou i další knihy od tohoto autora (např. Psychopolitik), kde se dozví, proč nám dataismus či informace nepřináší žádné skutečné poznání, je to něco, co Han nazývá "pornografií", která svět obnažuje, ale neproniká do hloubky, nechápe jeho esenci, chybí ji jakákoliv teorie. Když jsem psal svou BP na téma Obraz člověka v dnešní společnosti v díle BCH, tak jsem vnímal, jak moc pronikavá jeho analýza společnosti je, při prvním přečtení ale jeho dílo bylo podobně jako pro mnohé nepochopitelné a zvláštní. Doporučuji si udělat čas na tohoto autora a příp. i na další jeho díla (Psychopolitik, Duft der Zeit a další) a co nejvíce se snažit pochopit, jak to autor myslel. I když to nikdy nepochopíme úplně. Pro ty, kdo tu říkají, jak je BCH neschopný autor, tak opravdu není, kdo pronikne trochu do jeho myšlení, pochopí jak geniálním filosofem je. Samozřejmě po technické stránce jsou v díle nedostatky (dílo není úplně přehledné, opakují se témata a myšlenky). Ale to není to podstatné podle mého názoru.

všechny komentáře

Související novinky (0)

Zatím zde není žádná související novinka.


Citáty z knihy (0)

Zatím zde není žádný citát z knihy.


Kniha Vyhořelá společnost v seznamech

v Právě čtených3x
v Přečtených90x
ve Čtenářské výzvě5x
v Doporučených6x
v Knihotéce41x
v Chystám se číst161x
v Chci si koupit33x
v dalších seznamech4x