Výřezy z těla přehled
Bernard Noël
Co udělá tělo, když jím prošlehne ničivý milostný cit? A co udělá, když jím proběhne elektrický výboj při mučení? Zkroutí se do oblouku, který se klene mezi první a jednou z posledních sbírek Bernarda Noëla (1930). Od Výřezů z těla po Sonety smrti vystavuje tělo i slovo krajním situacím, ohledává, zbavuje podstaty. Mezi elektrickými póly jiskří básnická řeč, zařezává se do kůže a její světlo je někdy bolestivě oslepující. Kdo udrží oči otevřené, zvykne si na tu násilnou záři a dočte až do konce, pozná, že Noëlova poezie je především navýsost lidská.... celý text
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Výřezy z těla. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (2)
Především závěrečné Sonety smrti se vymykají popisu. Vyhrocenost, ale přitom popsaná tak, že nutí číst, i když se jedná o mezní situace. Ale kde jsou meze slov? Nöel je svým gestem odmítnutí všeho měšťáckého a ornamentálního souputník Sadeův. V básnickém gestu pak podobný buřič. Snaha se v slově dobrat těch nejlidštějších a zároveň i těch nejtemnějších vrstev bytí. - Doporučuji si nejprve přečíst doslov překladatele Petra Zavadila.
Díky autorovi i překladateli. Dík i odvaze nakladatelství Fra přinášet v reprezentativních výborech a překladech současnou světovou poezii.
Související novinky (0)
Zatím zde není žádná související novinka.
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha Výřezy z těla v seznamech
v Přečtených | 6x |
v Doporučených | 1x |
v Knihotéce | 3x |
v Chystám se číst | 7x |
v Chci si koupit | 2x |
'Výřezy z těla' (1958) a 'Sonety smrti' mají jistou temnou sílu, kdy jsem si říkal, že kdyby Bernard Noël nepsal, byl by dobrým režisérem body hororu ve stylu Davida Cronenberga. Ale on je Noël v jádru romantik... o kterém jsem se ale víc dozvěděl z dlouhého roztěkaného dopisu, než z většiny jeho zde prezentované poezie, která mnou ale prakticky kompletně protekla, bez toho, aby cokoliv zanechala. Šel jsem skrze text. Básně typu:
Co je to zelenina
krajím horské pastviny
řezání je filantropie
cibule
Je to taková ta rádoby autenticita v předstírání. Ne, i kdyby mi tisíc expertů řeklo, že tohle je "génius našeho věku", řekl bych jim, já to tak určitě necítím, Strajpsové. Ale jeden drobek, co mě zaujal:
"každá rána musí sežrat svou bolest
k čemu jinému by sloužil její tvar"