Vzdělanost jako živý dialog s minulostí přehled
Dietrich Schwanitz
https://www.databazeknih.cz/img/books/42_/422150/mid_vzdelanost-jako-zivy-dialog-s-minul-nZC-422150.jpg
4
29
29
Naše vědění prochází v současnosti hlubokou proměnou a všeobecně je v západní kultuře již delší dobu pociťována krize vzdělávacího systému, případně úpadek klasického vzdělání. Práce Dietricha Schwanitze se pokouší reagovat na tuto situaci a nově stanovit, co je základem naší vzdělanosti. V první části, nazvané Vědění, skicuje autor obrysy klasické vzdělanosti. Dějiny Evropy představuje jako velký příběh od antiky přes utváření evropských států ve středověku až po modernizaci, revoluce a velké katastrofy 20. století. Provází nás rovněž literaturou, uměním, hudbou, filozofií, ideologiemi, teoriemi a vědeckými obrazy světa. Ve druhé části, nazvané Znalost, se zabývá komunikací, „infrastrukturou vzdělanosti“, například řečí, světem knih a novin. Dietrich Schwanitz zde pojednává o pravidlech, podle kterých se komunikuje mezi vzdělanci, a zejména o způsobech, jak vědění používat. Kniha tedy není prvořadě koncipována jako vzdělanostní suma, ale je nesena úsilím vzdělanost definovat, vymezit, a zároveň v konkurenci s technicistními a technickými „informacemi“ obhájit její potřebu v nové době. Autor se snaží vymezit její jádro, kořeny a různým způsobem naznačit, jak se vzdělání dobrat a kudy se ubírat, aby se z návodu na vzdělanost stalo vzdělání skutečné. Schwanitzova encyklopedická práce vyšla od doby svého vzniku v roce 1999 už ve třiceti vydáních a byla přeložena do řady cizích jazyků.... celý text
Literatura naučná Historie Vzdělávání, školství
Vydáno: 2019 , ProstorOriginální název:
Bildung. Alles, was man wissen muss, 1999
více info...
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Vzdělanost jako živý dialog s minulostí. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (7)
To, co chtěl autor sumarizovat, se mu, myslím, povedlo velmi dobře. Samozřejmě, že by se mohl rozkecávat i na 2000 stranách, ale to už klidně i na 20 000... Jistěže nezmínil milion věcí, ale Evropanům zabalil velmi úhledný balíček k zopakování nebo ucelení základních humanitních znalostí. Já se kupříkladu poučila o dobře temperovaném klavíru - ta informace, že správně naladěný klavír je vlastně rozladěný, mě dost překvapila a pobavila, protože noty jdou fakt mimo mě. Líbila by se mi nějaká taková knížka i o technicko-přírodovědných vědomostech. Oceňuju hlavně velkou autorovu vtipnost, místy jsem se chlámala fakt nahlas.
Četl jsem to před rokem a za celou tu dobu jsem nebyl schopen dopsat komentář. Ta kniha za to nestojí. Proto komentář nemá závěr a je ho tak polovina. I tak je to dlouhý:
S knihou jsem se úplně minul. Vědět jaká bude, tak bych ji nekupoval. Jenže nevidím do budoucnosti. Nepatřím mezi čtenáře, kteří si libují v nízkém hodnocení. Představoval jsem si něco mnohem víc uceleného a kompletního.
Je to totiž jen část vzdělanosti. Sám autor na konci zmiňuje problém dvou kultur. Literárně-humanistickou a technicko-přírodovědnou. A tohle je pouze o té první. Dějiny, literatura a převážně humanitní zaměření.
Celý název je pro mě matoucí. Po dočtení navrhuju Stručné základy kulturní vzdělanosti pro použití ve společnosti. Mě to k porozumění přítomnosti nestačilo. Téměř chybí příběh vědy. Na tu zbylo jen 20(!) stran.
Přírodní vědy? Prakticky nic. Evoluce musí stačit. Jenže je to tak moc stručné, že ani jako souhrn humanitních disciplín to není dostačující. Šlo by namítnout, že jsem to měl poznat z Obsahu. Jenže problém není samotný výběr témat. Záleží jak je to napsané. A to z Obsahu nejde zjistit.
Není to klasická populárně naučná literatura.
Autor se spíš obrací přímo na čtenáře. Je to jako když vzdělaný člověk mluví z patra. Co musím rozhodně ocenit je inteligentní humor. Nic výstředního nebo přepjatého. Autor má úžasný důvtip. Neuráží, nezesměšňuje, humor tomu dává další rozměr. Je to spíš intelektuální zábava než naučný text.
Asi to bylo psané především pro německé čtenáře. Někdo to považuje za nevýhodu, ale mě se to naopak líbilo. Právě pro ten pohled z německé perspektivy. Lepší vhled do jejich dějin pak přináší pochopení jejich odlišného vztahu k národnímu státu. Lidé si totiž vliv rozdílného vývoje národů moc neuvědomují a přitom se to promítá do celé kultury a mentality. To bylo na knize nejvíc zajímavé. (Konec.)
Asi jsem měl moc vysoké nároky. První část jakože Vědění. Dějiny Evropy na 200 stranách proletěny snad stíhačkou. Pak literatura, umění a hudba. Cože?! Z ničeho jsem si nedokázal nic vzít. Kapitola o literatuře mě nedala žádný lepší nadhled. Vůbec nemám potřebu zmíněné knihy číst. Jen opakování ze střední školy. Ostatní to stejné. Obohacení téměř nulové a skoro 350 stran za mnou.
Pak přišli filozofové a různé filozofické směry. Na 30 stranách! Pak už zmíněná věda a jsme na straně 400. To je fičák! Jenže pořád čekám, kde je ta Vzdělanost. A pak přichází druhá část jakože Znalost. Nějaké 4 eseje a konec. Autor myšlenkově zůstal hluboko v minulém století. O psychoanalýze 6 stran. O Jungovi ani slovo.
Nepřekvapuje. Po ten konec jsem to psal 4 hodiny. Takže vzdávám dopsání. 70%
Související novinky (0)
Zatím zde není žádná související novinka.
Citáty z knihy (2)
„Literární postavy známe lépe než sama sebe.“
„Dochází k moralizaci názorových střetů, které se odehrávají formou sémantických pseudozápasů a kampaní: stačí jedno nesprávné slovo na veřejnosti, a už hrozí, že člověka předvedou před výbor pro obecné blaho.“
Kniha Vzdělanost jako živý dialog s minulostí v seznamech
| v Právě čtených | 11x |
| v Přečtených | 46x |
| ve Čtenářské výzvě | 1x |
| v Doporučených | 11x |
| v Knihotéce | 40x |
| v Chystám se číst | 94x |
| v Chci si koupit | 32x |
| v dalších seznamech | 5x |
Štítky knihy
Evropa vzdělanost věda dějiny lidstva dějepis dějiny Evropy společenské vědy dějiny civilizace kulturní historie kulturní dějinyAutorovy další knížky
| 2013 |  Vzdělanost jako živý dialog s minulostí. Vše, co musíte vědět |
| 2009 |  Muži – Výzkum živočišného druhu |
Je jasné, že tahle kniha z nikoho vzdělance neudělá. Je však silnou inspirací, aby člověk nevzdával své úsilí poznávat, porozumět, vědět. Jde přeci o nás samotné, o naši osobnost, o naše porozumění světu i sobě samotným. Autor skvěle sumarizuje dějiny - takto bych si to přál dostat v dobách studií. Přehled literatury je inspirativní - ano, toho Prousta nakonec přečtu... Vlastně bylo jen málo textu, který mě nezaujal. A velmi podnětná je 11. kapitola - Co bychom v žádném případě vědět neměli. Jak se mi ulevilo! Příběh Sabiny a Torstena je krásnou třešničkou na dortu.