Vzpomínka na Babylon přehled

19.02.2020

Nějakou dobu mi trvalo, než jsem si k této zvláštní knize našel cestu, ale dneska už můžu s klidným svědomím napsat, že se mi líbila. Malouf píše prózu jako báseň (však je i básníkem); svým citem pro atmosféru, pocity a jemné záchvěvy duše svých postav mi připomněl Arundhati Royovou. Téměř všechny jeho postavy mne okouzlily a jen jsem litoval, že jejich příběhy vlastně zůstaly nedokončené, dokonce by se dalo říci skoro na začátku (snad až na Lachlana a Janet). Jednu chvíli to vypadalo na dramatický závěr, pak se ale rozplynul do nicoty (to je možná hlavní důvod, proč tu má kniha tak nízké hodnocení). K pochopení knihy hodně přispěje fundovaný doslov - osvětlí třeba i důvod, proč nese kniha takový název. Pro mne samotného nesl spojitost se spoustou hlasů, které v knize zaznívají, a nakonec i se zmatením jazyků v mysli Gemmyho jako ústřední postavy knihy. Na závěr si dovolím postesknutí, že jednomu z nejvýznamnějších současných australských autorů se u nás dosud dostalo tak málo pozornosti - leckterý spisovatel komerčního braku u nás má přeloženo téměř vše, co napsal, tady jsou to ubohé dvě knihy.