Vzpomínka na dědečka a jiné povídky z jižní Moravy přehled
Ilse Tielsch
Po úspěchu románu Poslední rok - 1938 vycházejí uznávané rakouské autorce také vybrané povídky, které opět dokládají, jak skvělou a zaujatou vypravěčkou je. Rok a místo narození Ilse Tielschové - 1929 v jihomoravských Hustopečích - rozhodly nejen o jejím životě, ale i o tématech, kterým se věnuje. Idylické časy dětství se vzpomínkami na rodiče a prarodiče, přirozená dvojjazyčnost, předválečná nervozita a lámání charakterů, "hon" na blízké sousedy, z nichž se přes noc stali nepřátelé, válečná léta i to, co nastalo po nich. Hrdinové povídek prošli autorčiným životem, proto jsou opravdoví, pevně srostlí s krajinou i s dobou, v níž žijí. Přestože jsou povídky rozsahem "malé", jejich obsah a děj je činí velkými. Jde o příběhy plné lidskosti, nostalgie a touhy, aby svět byl zase v pořádku tak jako kdysi. Povídky nesmírně citlivě a přesně přeložila další jihomoravská rodačka Jarmila Červená (1933), která je zároveň malířkou a mapuje tento region štětcem s podobným zaujetím, poezií a láskou. Dvě ženy, které toho hodně prožily, si dokonale rozumějí, a mohla tak vzniknout kniha, která si čtenáře zaručeně podmaní.... celý text
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Vzpomínka na dědečka a jiné povídky z jižní Moravy. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (2)
Krátké úseky vzpomínek jak od dětství, tak později, na osoby které prošly jejím životem, hlavně pak na osobu dědečka a lidí zpod Pálavy.
Související novinky (0)
Zatím zde není žádná související novinka.
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha Vzpomínka na dědečka a jiné povídky z jižní Moravy v seznamech
v Přečtených | 7x |
ve Čtenářské výzvě | 2x |
v Knihotéce | 1x |
v Chystám se číst | 3x |
v Chci si koupit | 2x |
Autorovy další knížky
2019 | Poslední rok 1938 |
1999 | Rozbité obrazy |
2020 | Vzpomínka na dědečka a jiné povídky z jižní Moravy |
2022 | Návraty domů |
Asi do poloviny knihy jsem si říkala, že největší přednostní knihy jsou nádherné kresby a ilustrace. Povídky jsou někdy těžko zachytitelné, opravdu střípky vzpomínek, které ne vždy mají přesah pro toho, kdo v daném prostředí nežil. Někdy jsem si přišla jako nezvaný svědek vyprávění babičky pro malou vnučku či pravnučku na kolenech. Většina povídek je jaksi šedivá smutkem různých příčin a odstínů. Ke konci knihy je ale pár povídek, které "prolomí ledy" a jejichž poselství je tak silné, až zatrne.