Gotrek a Felix přehled

31.08.2017

Nechtělo se mi věřit, že by antologie povídek o mém oblíbeném macho-borci Gotrekovi mohla dopadnout až tak špatně, jak veškerá hodnocení naznačují, ale ono je to ve finále ještě daleko horší. Navíc, jako bonbónek na červy prolezlém dortu, se zde ve většině povídek ani Gotrek s Felixem téměř nevyskytují, tudíž název knihy je lehce zavádějící.

Hned první povídka z pera Nathana Longa - dlouhodobého následníka trolobijeckého vyprávění, který přebral žezlo po mistru Kingovi, nazvaná "Trolobijcova čest", je ve zkratce o tom, jak se G a F nechají najmout do armády, která má v nějakých dolech či co, pobít armádu nějakých potvor, tak tam jdou, mydlí se s nimi, pak se "naprosto nečekaně" ukáže, že za tím stojí krysáci a hlavní dvojka následně vykydlí všechny hlavní záporáky. Nic víc, nic míň. A tahle naprosto neinvenční, nezajímavá, nemastná a neslaná pointa byla roztažena do délky sta stránek, což je vážně vrcholně ubíjející. Celé to zachraňuje pouze fakt, že na rozdíl od některých dalších povídek je Longův spisovatelský styl velmi přehledný a i přes nekonečnou nudnost povídky velmi čtivý.

Další povídka "Soudek Wynterse" už byla lepší. Krátká, docela svižná, i když opět nekomplikovaná a lineární. Gotrek a Felix se zde vůbec nevyskytují, jsou jen parkrát zmíněni a hlavním hrdinou je zde vtipný trolobijce Snorri. Typický humor spojený s jeho postavou táhne prakticky celou povídku.

Třetí v řade je "Místo tichého shromáždění". Opět nejsou hlavními hrdiny ti, co jsou napsáni na obálce knihy, ale jeden poutník, který s nimi putuje a jde navštívit po dlouhých letech klášter, kde kdysi dávno studoval a nedopatřením zde zjistí jedno temné tajemství... povídka oplývá velmi dobrou, tajemnou a lehce pochmurnou atmosférou. A docela mě bavila, uměla udržet napětí. Jenom John Brunner - autor této povídky - snad nikdy předtím nečetl žádnou knihu z trolobijecké ságy, protože to, jak zde vykresluje Gotreka, nemá s trolobijcovou povahou snad vůbec nic společného. Po téhle stránce tragédie.

Dalším kusem je "Požírač Rodných", kde se Felix s Gotrekem zavážou pomoci jedné spisovatelce zachránit její sestru z rukou ogrů, kdy si ji jeden z nich chce dokonce vzít za ženu. Tohle nebylo špatné, takový solidní průměr.

Povídka s názvem "Proroctví" nás vezme zpět do časů knihy "Zabíječ Bestií" a tak nějak vyplní chybějící místa, co se týče dějové linky čarodějných dvojčat, která pomáhala Arekovi v jeho dobyvatelské cestě za zničením města Praag. Kvituji jako velmi zajímavý nápad, kdy povídka vyplňuje mezery v již dříve napsané knize, jenže tohle je tak nudná kokotina, že jí není rovno. Není zde vůbec žádný děj, celé to těží jen z nostalgie a opět - Gotrek a Felix zde téměř vůbec nejsou přítomni. Příšerná volovina, kterou jsem se prokousával s opravdovou nechutí.

No a potom přichází naprostý vrchol hnoje - "Tilejský Talisman", od největšího prasete, které se kdy opovážilo svými litery poskvrnit fantasy žánr. David Guymer, autor totálně nečitelného a zmatečně nepřehledného hnoje, kterým byla zatím poslední kniha ze série GaF, a to "Město Zatracených", si s touto povídkou jen utvrdil svůj status prvního spisovatele, kterého naprosto nenávidím. Stejně jako u jeho výše zmíněné knihy, tak i zde jsem musel některé odstavce přečíst několikrát, abych aspoň rámcově pochopil co se v nich přihodilo a zároveň jsem opět musel trpět jeho styl psaní, kdy se mi pod přečtenými písmenky děj ne a ne zobrazit před očima. Dokonce ani pořádně nevím, o čem ta chaotická slátanina byla. Tenhle idiot nemá ani na to, aby v Black Library vařil uklízečkám kafe a proto nechápu, jak je možné, že ho nechali dokonce napsat poslední dva závěrečné díly celé Gotrekovy ságy. Vážně se bojím až vyjdou česky, protože i když budou byť jen o třídu lepší, než "Město Zatracených", nebo tato povídka, tak to pořád budou nestravitelné blitky. Tfuj tajxl !

"Poslední Rozkaz" a "Zlodějka mysli" byly tak nudný opruz, že už si vůbec nevzpomenu, o čem vlastně byli a to jsem je četl včera !

Trochu klasičtější pojetí Gotrekových dobrodružstvích se opět vrátí v povídce "Dvě koruny Ras Karímu", která byla čtivá, svižná, přehledná a po všech stránkách fajn. Bylo zde tajemství, milostný trojůhelník, velké bitvy, zajímavý závěr a celé to mělo typickou auru trolobijeckých dobrodružství. Tohle mě bavilo.

Poslední povídkou v tomto sborníku je "Pohřeb Gotreka Gurnissona", který vůbec není tím, co by si čtenář představil. Nevím, co zvláštního bych o ní řekl, je to prostě průměr a účinkuje zde Ulrika a hlavními padouchy jsou opět otravní Skaveni.

Abych to tak nějak shrnul...jsem zklamán víc, než jsem čekal a vážně mě to mrzí, protože Gotrek je hrdina, na kterém jsem vyrostl a kterého mám do dnešních dnů stále na svém čtenářském TOP. Škoda jen, že série s jeho dobrodružstvími upadla tak nehorázně hluboko. ale to by letos měla podle všeho aspoň trochu změnit "Hadí Královna" ...