Christian Dunn
Populární knihy
Nové komentáře u knih Christian Dunn
Rytíři cti
„Problém povídek je, že na pár stránkách čtenář většinou nezíská nějaký vztah k hlavní postavě (postavám) pokud jí už nezná z jiných románů ( Mathias Thulmann v povídce Volba nenávistí) . Pak musí zaujmout něčím zvláštním, nebo to být strhující pecka a no to se tady z drtivé většiny nestalo Šílená nuda .. Akorát Zrádce šel aspoň do průměru a Dědic a syn byl krásně depresivní, to mě zaujalo. No a po povídce Portrét mé neumírající paní jsem knížku asi na týden odložil... Pak přišlo zlepšení v Morové jámě ta byla fajn a pak dvě bezkonkurenčně nejlepší povídky Rodová čest a Gentlemanská válka ty mě hodně bavily.. Nejmocnější rituál byl už zas navíc..“... celý text
— BigFous
Gotrek a Felix
„Jedna novela a několik povídek. Raději mám klasický romány, ale přečíst to byla povinnost... No novela od Longa Trolobijcova čest. Mám jedinou otázku, proč takhle nepsal i klasický díly.. Opravdu mě to bavilo a jako že dost.. Za zmínku stojí ještě Dvě koruny Ras Karímu což je taky od Longa a taky dost povedený (velmi milé překvapení) A ještě Zlodějka mysli s Požíračem mrtvých jsou slušné počiny. Zklamaní je Soudek Wynterse od Reynoldse (po cestě lebek a hadí královně jsem čekal víc) .. a nejhorší za mě Místo tichého shromáždění a poslední rozkaz což byla nuuuuudaaa.. Zbytek průměr až podprůměr..“... celý text
— BigFous
Rytíři cti
„Výběr dvanácti povídek z Warhammeru spadající spíše do oblasti šedého průměru. Moje hodnocení je rozhodně ovlivněno tím, že se k povídkám obecně stavím dost rezervovaně. Člověk je na jednu stranu natěšený, krátký formát slibuje dynamický a úderný zážitek, čtenář se těší na svěží jednohubku. Realita je však téměř vždy opačná, krátké příběhy, bez začátku, bez konce a nedostatek prostoru k vystavění hloubky a pohlcení čtenáře. Obvykle kladně hodnotím pouze povídky, kde nalézám nějaké spojení se známými příběhy a postavami, zde ten krátký formát funguje, někdy překvapivě dobře. I přes tuto opakovanou kritiku čas od času po povídkové knize sáhnu. Jaký jsem tedy měl dojem z této? Za zdařilé mohu označit pouze čtyři povídky - Dědic a syn, Morová jáma (Nurgle!), celkem zábavná je i Gentlemanská válka, a v případě, že je čtenář obeznámen s trilogií Matthias Thulmann - Witch Hunter, tak pak i povídka Volba nenávisti. Nemohu říct, že bych tehdy litoval utracených peněz a času, konec konců je to Warhammer, takže krutost, temnota, chaos a smích krvežíznivých bohů jistou úroveň zaručuje. Přesto mi přijde, že ty čtyři víceméně povedené kousky jsou přeci jen trochu málo.“... celý text
— thorir
Rytíři cti
„Povídky, jak už název napovídá, se točí kolem kladných protagonistů. Povídky mě převážně bavily, ocenil jsem hlavně ty z Bretonie, která je jinak ve Warhammer světě na vedlejší koleji. Např. první povídka Víra, nebo Dědic a syn. Jsou zde i horší povídky, ty lepší ale převažují. I poslední povídka, která je nejkratší, je pro fanoušky tohoto univerza velmi "informačně" přínosná a zajímavá. Kniha se mi četla dobře, doporučuju ji nejen zasvěceným fanouškům, ale i nováčkům, co se tohoto světa týče.“... celý text
— šmerdžito
Gotrek a Felix
„Táto kniha nie je až taká zlá, ako sa môže zdať, no stále je v nej niekoľko príbehov, ktoré vôbec nemuseli byť napísané! Mne osobne sa najviac páčili oba príbehy od N. Longa - Long totiž vie (ako) písať! Okrem toho stáli za to aj: 1. "Požírač rodných" (príbeh, ktorý sa ľahko venuje ogrej kultúre - za to palec hore); 2. "Zlodějka mysli" (príbeh, v ktorom sa C. L. Werner opäť venuje skavenej rase a mám taký pocit, že Kostilam v tomto príbehu je tým Kostilamom vystupujúcim v "Thanquolovej zkáze"). Zvyšok príbehov je buď totálny balast a brak (napr. "Soudek Wanterse", "Proroctví", "Tilejský talisman" či "Poslední rozkaz") alebo sú príbehy také nudné a vy už dopredu tušíte, čo sa nakoniec stane (napr. "Místo tichého rozjímaní" a "Pohreb Gotreka Gurnissona"). Napriek tomu som rád, že som si knihu mohol prečítať a tróni v zbierke kníh venujúcich sa ságe o Gotrekovi a Felixovi. Česť tejto dvojici!“... celý text
— Miro.slav
