Rytíři cti přehled

27.05.2024

Problém povídek je, že na pár stránkách čtenář většinou nezíská nějaký vztah k hlavní postavě (postavám) pokud jí už nezná z jiných románů ( Mathias Thulmann v povídce Volba nenávistí) . Pak musí zaujmout něčím zvláštním, nebo to být strhující pecka a no to se tady z drtivé většiny nestalo Šílená nuda .. Akorát Zrádce šel aspoň do průměru a Dědic a syn byl krásně depresivní, to mě zaujalo. No a po povídce Portrét mé neumírající paní jsem knížku asi na týden odložil... Pak přišlo zlepšení v Morové jámě ta byla fajn a pak dvě bezkonkurenčně nejlepší povídky Rodová čest a Gentlemanská válka ty mě hodně bavily.. Nejmocnější rituál byl už zas navíc..

09.05.2021

Výběr dvanácti povídek z Warhammeru spadající spíše do oblasti šedého průměru. Moje hodnocení je rozhodně ovlivněno tím, že se k povídkám obecně stavím dost rezervovaně. Člověk je na jednu stranu natěšený, krátký formát slibuje dynamický a úderný zážitek, čtenář se těší na svěží jednohubku. Realita je však téměř vždy opačná, krátké příběhy, bez začátku, bez konce a nedostatek prostoru k vystavění hloubky a pohlcení čtenáře. Obvykle kladně hodnotím pouze povídky, kde nalézám nějaké spojení se známými příběhy a postavami, zde ten krátký formát funguje, někdy překvapivě dobře. I přes tuto opakovanou kritiku čas od času po povídkové knize sáhnu. Jaký jsem tedy měl dojem z této? Za zdařilé mohu označit pouze čtyři povídky - Dědic a syn, Morová jáma (Nurgle!), celkem zábavná je i Gentlemanská válka, a v případě, že je čtenář obeznámen s trilogií Matthias Thulmann - Witch Hunter, tak pak i povídka Volba nenávisti. Nemohu říct, že bych tehdy litoval utracených peněz a času, konec konců je to Warhammer, takže krutost, temnota, chaos a smích krvežíznivých bohů jistou úroveň zaručuje. Přesto mi přijde, že ty čtyři víceméně povedené kousky jsou přeci jen trochu málo.