Rytíři cti

27.05.2024

Problém povídek je, že na pár stránkách čtenář většinou nezíská nějaký vztah k hlavní postavě (postavám) pokud jí už nezná z jiných románů ( Mathias Thulmann v povídce Volba nenávistí) . Pak musí zaujmout něčím zvláštním, nebo to být strhující pecka a no to se tady z drtivé většiny nestalo Šílená nuda .. Akorát Zrádce šel aspoň do průměru a Dědic a syn byl krásně depresivní, to mě zaujalo. No a po povídce Portrét mé neumírající paní jsem knížku asi na týden odložil... Pak přišlo zlepšení v Morové jámě ta byla fajn a pak dvě bezkonkurenčně nejlepší povídky Rodová čest a Gentlemanská válka ty mě hodně bavily.. Nejmocnější rituál byl už zas navíc..

09.05.2021

Výběr dvanácti povídek z Warhammeru spadající spíše do oblasti šedého průměru. Moje hodnocení je rozhodně ovlivněno tím, že se k povídkám obecně stavím dost rezervovaně. Člověk je na jednu stranu natěšený, krátký formát slibuje dynamický a úderný zážitek, čtenář se těší na svěží jednohubku. Realita je však téměř vždy opačná, krátké příběhy, bez začátku, bez konce a nedostatek prostoru k vystavění hloubky a pohlcení čtenáře. Obvykle kladně hodnotím pouze povídky, kde nalézám nějaké spojení se známými příběhy a postavami, zde ten krátký formát funguje, někdy překvapivě dobře. I přes tuto opakovanou kritiku čas od času po povídkové knize sáhnu. Jaký jsem tedy měl dojem z této? Za zdařilé mohu označit pouze čtyři povídky - Dědic a syn, Morová jáma (Nurgle!), celkem zábavná je i Gentlemanská válka, a v případě, že je čtenář obeznámen s trilogií Matthias Thulmann - Witch Hunter, tak pak i povídka Volba nenávisti. Nemohu říct, že bych tehdy litoval utracených peněz a času, konec konců je to Warhammer, takže krutost, temnota, chaos a smích krvežíznivých bohů jistou úroveň zaručuje. Přesto mi přijde, že ty čtyři víceméně povedené kousky jsou přeci jen trochu málo.

04.12.2018

Povídky, jak už název napovídá, se točí kolem kladných protagonistů. Povídky mě převážně bavily, ocenil jsem hlavně ty z Bretonie, která je jinak ve Warhammer světě na vedlejší koleji. Např. první povídka Víra, nebo Dědic a syn. Jsou zde i horší povídky, ty lepší ale převažují. I poslední povídka, která je nejkratší, je pro fanoušky tohoto univerza velmi "informačně" přínosná a zajímavá. Kniha se mi četla dobře, doporučuju ji nejen zasvěceným fanouškům, ale i nováčkům, co se tohoto světa týče.