Wittgenstein. Úděl génia přehled
Ray Monk
V této první a dodnes jediné skutečně úplné biografii Wittgensteina představuje britský autor Ray Monk filosofickou skepsi jako životní formu. Wittgensteinův génius nedůvěřuje od svých počátků akademické filosofii a vyhledává vytrvale školu života. Nechce po sobě zanechat žádné učení, žádnou školu, odmítá podat důkazy svého myšlení. Teprve následující generace v něm objevuje mistrného myslitele, bez něhož si filosofii 20. století nelze představit. Z minuciózních rešerší, z mnoha doposud nedostupných materiálů, korespondence a deníků vyvstává život filosofa, jak jsme jej doposud neznali. Navíc je Monkova biografie jedinečným a zcela srozumitelným úvodem do Wittgensteinovy filosofie. * Úvodem Z Ludwiga Wittgensteina vyzařuje cosi nezvykle fascinujícího, co se nedá vysvětlit pouze jeho mocným vlivem na filosofii 20. století. Kouzlu jeho osobnosti podléhá i ten, komu je analytická filosofie zcela lhostejná. O Wittgensteinovi se píší básně, inspiruje k obrazům, jeho dílo se zhudebňuje a stal se také hlavní postavou úspěšného románu, který je v podstatě jen literárně ztvárněnou biografií (The World as I Found It; autorem románu je Bruce Duffy). Kromě toho o něm bylo natočeno přinejmenším pět televizních filmů a objevila se nespočetná řada písemně zachycených vzpomínek, jejichž autoři ho často sotva znali. (Dvaadvacet stránek Vzpomínek na Wittgensteina uveřejnil například F. R. Leavis, jenž se s ním setkal nejvýše čtyřikrát nebo pětkrát.) Vzpomínky na Wittgensteina uveřejnili i jeho učitelka ruštiny, jeho dodavatel rašeliny za pobytu v Irsku a dokonce i muž, který ho sotva znal, ale čirou náhodou se stal autorem jeho posledních fotografií. Vedle toho se vrší hromady komentářů k Wittgensteinově filosofii. Nedávno zpracovaná bibliografie sekundami literatury obsahuje neméně než 5868 titulů. Samozřejmě že jen zcela nepatrný počet z nich je zajímavý (nebo i jen srozumitelný) pro laiky; právě tak málo titulů se ale zabývá takovými aspekty Wittgensteinova života a osobnosti, jež zaujaly autory zmíněné v předešlém odstavci. Zdá se tedy, že silný zájem, který Wittgenstein vzbuzuje, je nešťastně polarizován: Jedni studují jeho dílo, které zůstává odděleno od jeho života, druhé zase fascinuje jeho život, zatímco dílo je jim nesrozumitelné. Ten, kdo si přečte třebas Vzpomínky z pera Normana Malcolma, bude jistě zaujat osobností, kterou popisují, a bude chtít samostatně poznat Wittgensteinovy práce — jen aby nakonec zjistil, že z nich nerozumí ani slovu. Bylo napsáno mnoho vynikajících úvodů do Wittgensteinova díla, které přibližují jeho vůdčí filosofická témata a osvětlují způsob, jímž jsou zpracována. Věcí, kterou ale nevysvětlují vůbec, je otázka, co má jeho dílo společného s ním — jak se duchovní a etické hledání, jež dávalo ráz jeho životu, pojí se zdánlivě velmi odlehlými filosofickými otázkami, jimiž se zabývá jeho dílo. Svou knihou jsem se pokusil tuto propast překlenout. Spojuji-li život s dílem, chci tím jasně ukázat, jak toto dílo vytrysklo právě z tohoto člověka; chci ukázat to, co mnozí jeho čtenáři intuitivně tuší: že Wittgensteinovo filosofické hledání a jeho emocionální a duchovní život tvoří nedílnou jednotu.... celý text
Literatura naučná Biografie a memoáry Filozofie
Vydáno: 1996 , Hynek (Alois Hynek)Originální název:
Ludwig Wittgenstein: The Duty of Genius, 1990
více info...
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Wittgenstein. Úděl génia. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (3)
Neobyčejně zdařilý životopis neobyčejně talentované a složité osobnosti. Člověka, který byl stižen hned několikerým prokletím – byl Žid, homosexuál, vyhnanec ze své vlasti a extrémně zranitelný člověk prahnoucí po vědeckém uznání i po lásce. Monkovi se podařilo přiblížit s dokumentární přesností i empatií nejen peripetie Wittgensteinova života, jeho názorový vývoj a etické postoje, ale i srozumitelným a čtivým způsobem vyložit jeho teorie. Jedna z nejlepších biografií, jaké znám a jedna z mála objemných knih, kterou jsem četla se stejným zájmem a vzrušením od začátku až po poslední - 636. stranu. Občas se mi zatajil dech, jak to, co jsem četla, korespondovalo s mými názory a pocity.
s. 403
Jak naznačují deníkové zápisy z nového roku, působil mu velké starosti smyslný vztah, který existoval mezi ním a Francisem; sám sebe se tázal, je-li tato smyslná žádost slučitelná s opravdovou láskou. Byl by nejraději Francise miloval na dálku - nevystavován pokušení své smyslné "vznětlivosti“. ...v roce 1939 se /vztah/ hluboce rozložil a ...po další dva roky trval už jen dík tomu, že Francis Wittgensteina miloval neuhasínající, věrnou, a možná že i neodbytnou láskou. Wittgensteinova láska k Francisovi zřejmě ztroskotala na tělesné blízkosti, po níž kdysi zároveň prahl a zároveň se jí obával.
s. 370
/.../ často říkával, že problém, jak psát dobrou filosofii a dobře filosoficky myslet, je spíš otázkou vůle než otázkou intelektu - musíme odolat pokušení, které nás svádí k nesprávnému chápání a k povrchnosti. Opravdové porozumění většinou neztroskotá na intelektu, nýbrž na pýše /.../ Sebepoznání se nepožaduje jen proto, abychom se zbavili vlastní pýchy, nýbrž abychom se také stali slušnými lidmi a dokázali slušně filosofovat:
"/.../ Hraji-li sám před sebou divadlo, musí se to projevit na stylu. Nemůže to pak být můj vlastní styl. Ten, kdo nechce znát sám sebe, píše cosi klamného. Kdo nechce sestoupit sám do sebe proto, že je to příliš bolestivé, zůstává přirozeně i při psaní na povrchu."
Související novinky (0)
Zatím zde není žádná související novinka.
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Ocenění knihy (1)
1990 -
John Llewellyn Rhys Prize
Kniha Wittgenstein. Úděl génia v seznamech
v Právě čtených | 2x |
v Přečtených | 16x |
v Doporučených | 2x |
v Knihotéce | 9x |
v Chystám se číst | 24x |
v Chci si koupit | 7x |
Takto kvalitně zpracovanou biografii jsem v ruce ještě nedržel. Při jejím rozsahu je velice šťastné rozhodnutí segmentovat text do oddělených odstavců, přičemž mě ohromila míra těch, psaných kurzívou (značící přímé citace pramenů), zabírajících minimálně pětinu, ale spíš více než čtvrtinu, celkového prostoru.
Kdy by myslel, že míra odbornosti ubere knize na čtivosti, ten by se mýlil. U myslitele tak náročného jako je Wittgenstein, je velká úleva uvědomovat si míru fascinace Raye Monka (sepisování téhle knihy, a to soudím jen z četby, mu muselo být něčím jako posláním, takovou míru vhledu jeho styl vakazuje), který knihou provádí nikoli s nezaujatostí komentátora, nýbrž s autoritou interperta. Skvělé čtení.