Nové komentáře u knih Ray Monk
Wittgenstein. Úděl génia
„Takto kvalitně zpracovanou biografii jsem v ruce ještě nedržel. Při jejím rozsahu je velice šťastné rozhodnutí segmentovat text do oddělených odstavců, přičemž mě ohromila míra těch, psaných kurzívou (značící přímé citace pramenů), zabírajících minimálně pětinu, ale spíš více než čtvrtinu, celkového prostoru.
Kdy by myslel, že míra odbornosti ubere knize na čtivosti, ten by se mýlil. U myslitele tak náročného jako je Wittgenstein, je velká úleva uvědomovat si míru fascinace Raye Monka (sepisování téhle knihy, a to soudím jen z četby, mu muselo být něčím jako posláním, takovou míru vhledu jeho styl vakazuje), který knihou provádí nikoli s nezaujatostí komentátora, nýbrž s autoritou interperta. Skvělé čtení.“... celý text
— matej.kulistak
Wittgenstein. Úděl génia
„Biografia o dobrom človeku, ktorý rád pomáhal ľuďom.“
— Satnulov
Wittgenstein. Úděl génia
„Neobyčejně zdařilý životopis neobyčejně talentované a složité osobnosti. Člověka, který byl stižen hned několikerým prokletím – byl Žid, homosexuál, vyhnanec ze své vlasti a extrémně zranitelný člověk prahnoucí po vědeckém uznání i po lásce. Monkovi se podařilo přiblížit s dokumentární přesností i empatií nejen peripetie Wittgensteinova života, jeho názorový vývoj a etické postoje, ale i srozumitelným a čtivým způsobem vyložit jeho teorie. Jedna z nejlepších biografií, jaké znám a jedna z mála objemných knih, kterou jsem četla se stejným zájmem a vzrušením od začátku až po poslední - 636. stranu. Občas se mi zatajil dech, jak to, co jsem četla, korespondovalo s mými názory a pocity.
s. 403
Jak naznačují deníkové zápisy z nového roku, působil mu velké starosti smyslný vztah, který existoval mezi ním a Francisem; sám sebe se tázal, je-li tato smyslná žádost slučitelná s opravdovou láskou. Byl by nejraději Francise miloval na dálku - nevystavován pokušení své smyslné "vznětlivosti“. ...v roce 1939 se /vztah/ hluboce rozložil a ...po další dva roky trval už jen dík tomu, že Francis Wittgensteina miloval neuhasínající, věrnou, a možná že i neodbytnou láskou. Wittgensteinova láska k Francisovi zřejmě ztroskotala na tělesné blízkosti, po níž kdysi zároveň prahl a zároveň se jí obával.
s. 370
/.../ často říkával, že problém, jak psát dobrou filosofii a dobře filosoficky myslet, je spíš otázkou vůle než otázkou intelektu - musíme odolat pokušení, které nás svádí k nesprávnému chápání a k povrchnosti. Opravdové porozumění většinou neztroskotá na intelektu, nýbrž na pýše /.../ Sebepoznání se nepožaduje jen proto, abychom se zbavili vlastní pýchy, nýbrž abychom se také stali slušnými lidmi a dokázali slušně filosofovat:
"/.../ Hraji-li sám před sebou divadlo, musí se to projevit na stylu. Nemůže to pak být můj vlastní styl. Ten, kdo nechce znát sám sebe, píše cosi klamného. Kdo nechce sestoupit sám do sebe proto, že je to příliš bolestivé, zůstává přirozeně i při psaní na povrchu."“... celý text
— veliz
