Ydris: kniha druhá přehled

No jo no, tak se nedá nic dělat... po přečtení prvního dílu jsem byl ještě celkem shovívavý. Oceňoval jsem, s jakým potěšením se autoři do díla pustili. Druhý díl už moje předchozí dojmy rozmělnil. Některé linie příběhu mě vůbec nebavilo číst. Zato některé mě těšili jako v prvním díle. Takže Saerlina a Wrael mě opravdu zajímají a rád bych se o nich dočetl víc. Jinak se musim vyznat z toho, že nedokážu u některých linií knihy vůbec udržet pozornost. Chtělo by to psát víc polopatě... méně vysvětlovat a soustředit se na postavy. Úvodní texty ke kapitolám někdy vůbec nedávají smysl. Snad jen, že budí dojem promyšleného světa, ale je skutečně promyšlený? Původně autoři a teď už jen jeden autor, se rozkročil příliš doširoka, mám ten dojem, ale udržet pozornost čtenářovu u všech těch pramenů, který splétá příběh dohromady, se mu nějak nedaří. Taky nemám pocit, že je vždycky ku prospěchu rozmělňovat jednotlivé linie příběhu do krátkých úseků. Opravdu potom často ani není jasný v kterém se právě nacházím. Tak doufám, že se to ještě zlepší a přeju si, aby jo, už kvůli autorovi, pro kterýho to musí znamenat spoustu hodin jeho drahocennýho života...
Potom mám ještě poznámku k jazyku. Pokud se v příběhu vyloupne příslušník nějakýho národa či kmene nebo kraje, kde se mluví nějakým květnatým nářečím, který je na hony vzdálený obecný řeči, mělo by to na něm být poznat, i když je zřejmě z nejrůznějších diplomatických jednání zvyklej mluvit řečí obecnou. Ono to pak vypadá, že do tý svý domoviny nějak nezapadá! Zkrátka jako by mu ty lidi byli cizí a on jim, ale ejhle, on má s nima celkem důvěrný vztahy,že jo, tak potom by měl aspoň s těma svejma mluvit jak mu zobák narost. No nemam pravdu? :))))

07.06.2022

Z prvního dílu jsem si matně pamatovala jen jakéhosi barbara, který sahá ženám na prsa (jako výraz úcty) a buď za to dostane přes hubu a nebo ne.

Druhý jsem otevřela z morbidní zvědavosti, ale hlavně díky přemíře pozitivních recenzí tady.

První půlka mě nebavila, příliš mnoho postav, u nichž jsem neměla ani tušení co, proč, kdy, jak. Většina se pokoušela někoho zabít a nic jiného tam prakticky nedělali. Barbar sahající na prsa už ale zjevně dosahal, protože se objevoval jen sporadicky.

Od půlky jsem se do toho začetla poněkud více a třetí díl si přečtu taky, protože mě osobně zajímá, kam to celé směřuje. Pokud vůbec někam.

Na rovinu ale říkám, že žádné prazvláštní nadšení se nekonalo. Kniha je velmi ambiciozní (že by Hra o trůny po česku? Ale nemůžu srovnat, nečetla jsem, ani neviděla), ale bohužel má několik výrazných nešvarů.
1) Postavy jsou svým způsobem na jedno kopyto (všichni rváči, zabijáci, kouzelníci, prostě killiči) a nenašla jsem si ani jednu, kterou bych si nějak zvlášť oblíbila. Nebo která by se něčím výrazně lišila.
2) Počet mozků propíchnutých dýkou skrze oko a mrtvol per kapitola vysoce převyšoval počet míst, která by se dala popsat jako posun v ději.
3) Největší překvápko knihy bylo hojné hnípání se v Ydrisoidní venerické chorobě (jak vzrušující, bez toho bychom se neobešli).
4) Několik logických nesmyslů (ale nebudu spoilovat).

Kniha se asi bude líbit každému, kdo má rád mrtvoly, bitky, intriky, detailní popisy vyhřezlých střev a řeči o sexu.
Jestli hledáte něco hlubšího (s dějem), hledejte radši jinde...