Za tajemstvím pohádek přehled
Bruno Bettelheim
Za tajemstvím pohádek - Proč a jak je číst v dnešní době. Dodnes vysoce uznávanou prací amerického psychoanalytika rakouského původu Bruna Bettelheima se stala jeho kniha Za tajemstvím pohádek. V ní autor tvrdí, že je nezbytné, aby se děti v raném věku setkávaly se světem klasických pohádek. Pohádky umožňují zhmotnění obsahů dětského nevědomí ve vědomých fantaziích, jejichž prostřednictvím se dítě učí zvládat obtíže svého života a postupně v něm nacházet smysl. Hrdina, kterým bývá někdo, kdo původně vypadá hloupě nebo bezbranně, symbolizuje nezralé, o své štěstí bojující já, kdežto protivník, jemuž se nakonec dostane zaslouženého trestu, představuje zlé impulzy, s nimiž se dítě učí zacházet. Proto je v pořádku, jsou-li klasické pohádky někdy kruté, ale příběh, který je pro dítě prospěšný, by zároveň měl končit dobře, a dát tak dítěti naději. Druhá část knihy přináší rozbor a výklad mnoha pohádek, jako je Jeníček a Mařenka, Sněhurka, Šípková Růženka, Popelka, Červená Karkulka či Zlatovláska a tři medvědi. Autor ve svém pojednání užívá klasickou psychoanalytickou terminologii, ale jeho text je čtivý a srozumitelný. Doslov Lucie Lucká.... celý text
Literatura naučná Psychologie a pedagogika
Vydáno: 2017 , PortálOriginální název:
The Uses of Enchantment, 1976
více info...
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Za tajemstvím pohádek. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (13)
Na rozdiel od starovekej báje múdrosť nevyskočí v plnej zbroji ako Athéna z Diovej hlavy a rovnako tak neprichádza prostredníctvom života ľahkých rozkoší. Cesta k zrelosti, individualite a múdrosti čaká na každého z nás a prvý krát sa o nej dozvedáme jazykom symbolickým vo svete rozprávok. Bettelheim uchopuje rozprávkový obsah psychoanalyticky, ale rozhodne to nie je "libido tam, falus sem", dokonca som mal pocit, že je menej sexistický ako napríklad Fromm v práci Forgotten language (Mýtus, sen a rituál).
Jeho zámerom je myslím ukázať, že rozprávka svojím imanentným posolstvom vždy dáva dieťaťu tušiť niečo z dospievania, ktoré nevyhnutne príde. Robí to tak, že oslovuje jeho nevedomie symbolickým jazykom. Krásne to možno pochopiť na príklade veľkého množstva rozprávok so žabím princom, ktorého je potrebné pobozkať. Tento "odporný" čin skutočne v očiach dieťaťa vypadá nechutne rovnako tak ako napríklad nechcene a predčasne videný akt sexuality, avšak keď je už princezná pripravená konečne žabiaka pobozkať, má pred sebou zrazu krásneho princa, ktorý symbolizuje dar sexuality v užšom zmysle. Podobne rozprávka o troch prasiatkách a vlkovi rozpráva príbeh o inom rozmere dospievania - o zodpovednosti a úsilí, ktoré sa vždy vypláca v porovnaní s lenivosťou, Šípková Ruženka a Zlatovláska poukazujú na potrebu stiahnúť sa k sebe do samoty, aby prišli k zrelosti (čím autor ukazuje na rozdielnu cestu v porovnaní s tou známejšou, kedy hrdina odchádza za dobrodružstvom do sveta). Univerzálne posolstvo týchto príbehov je však spoločné a možno ho vyjadriť ako potrebu opustiť istoty detstva, čo je mnohokrát znázornené tým, že sa hrdina stratí v nebezpečnom lese, musí sa naučiť čeliť vlastným divokým sklonom a úzkostiam, čo symbolizujú stretnutia s divokými zvieratami alebo drakmi, musi sa naučiť rozumieť sami sebe, ako dávajú tušiť stretnutia s rozprávkovými bytosťami.
Rozprávka transformuje pravdu dospelosti do jazyka dieťaťu oveľa zrozumiteľnejšiemu a hovorí mu to, čo dospelí už vedia a to síce, že to nie je život v perníkovej chalúpke. Autor ma prekvapil aj početnými údernými myšlienkami, ktoré som si vypožičal pre ďalšie použitie, sú to napr:
"Hovoriť niekomu, čo má robiť, znamená nahradiť otroctvo nezrelosti otroctvom poslušnosti príkazom."
"Kto ponúka mnoho, poskytne niečo mnohým."
"Chudoba a bieda nečinia ľudskú povahu lepšou, ale skôr sobeckejšou, menej citlivú k utrpeniu druhých a teda náchylnú ku zlým skutkom."
Autor rozebírá význam pohádek obecně i konkrétně zcela v duchu freudismu, takže to je samý sex a oidipovský komplex. Moc mě to nechytlo, nevěřím, že by děti v pohádkách viděly (i když předvědomě či jak) tolik významů v každé maličkosti. Radši bych si přečetla pojetí jungovské s archetypy.
Kniha se mi četla těžce, možná právě proto, že byla tak těžko uvěřitelná. Uvítala bych víc kazuistik, těch několik málo podávalo důkaz k autorovu tvrzení jen zčásti. A chtěla bych vidět tu spoustu dětí, které jsou údajně nadšené z toho, že Karkulka je s vlkem v posteli.
Autor rozebírá převážně verze od bratří Grimmů, které mu svými detaily mnohokrát hrajou do noty, občas to prokládá verzí od Perraulta. I když se okrajově zmiňuje i o jiných zemích, mrzelo mě jeho opomenutí českých pohádek.
Z knížky si odnáším leda to, že pohádky jsou pro dítě velmi důležité, protože mu přinášejí pocit bezpečí. Osobně mám nejradši Krásku a zvíře, to teda koukám, co to o mně vypovídá :-D
Související novinky (0)
Zatím zde není žádná související novinka.
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Ocenění knihy (2)
1977 -
National Book Award
(Contemporary Thought)
1976 -
National Book Critics Circle Award
(Criticism)
Kniha Za tajemstvím pohádek v seznamech
v Právě čtených | 10x |
v Přečtených | 72x |
ve Čtenářské výzvě | 7x |
v Doporučených | 2x |
v Knihotéce | 39x |
v Chystám se číst | 159x |
v Chci si koupit | 44x |
v dalších seznamech | 4x |
Štítky knihy
psychologie psychologie dítěte, pedopsychologie význam pohádek a mýtů
Autorovy další knížky
2000 | Za tajemstvím pohádek |
2021 | Lidé nejsou mravenci: Postřehy psychoanalytika z koncentračního tábora |
Docela slušný výklad pohádek z hlediska psychoanalýzy. Freudovci jásejte! Je jasné, že pohádky nás provázejí od útlého dětství do puberty, proto se i dotýkají sexu netřeba se divit vždyť dospíváme! Mne nejvíce překvapily některé neznámé verze pohádek. Vzpomínám, jak nám češtinář říkal, že celá lidová slovesnost dostala nový kabát za národního obrození všechna sprostá slova byla vypreparována a děj byl zušlechtěn. Jen vzácně najdeme původní verze pohádek, které obsahují lechtivé výrazy (J.Š. Kubín). V této knize je také psáno o úpravách a zušlechťování pohádek, aby nepohoršovaly a líbily se. U nás (i když tato kniha o českých pohádkách nemluví) se na tom určitě podíleli Erben a Němcová, kteří pohádky a lidovou slovesnost sbírali a poté upravovali. Ale původních verzí lidových pohádek je jako šafránu. Pokud máte rádi pohádky, počtete si!