Zabíječ zombií přehled

A naposledy i tento komentář z sérii Zabíječů píši s celkem dlouhým odstupem od čtení, takže jej berte jen z části vážně. Chystám se v brzké době jít číst dalšího zabíječe a u té příležitosti jsem si povšiml, že mi u několika komentář chybí (což má úzkostlivá dušička nezvládá).

Nebudu vám lhát, tato kniha se mi od pana Longa zdá zajím snad nejzajímavější. Neříkám, obléhání v sérii už bylo, takže úplný originál to není (odkazuji se na Zabíječe bestií, ten byl myslím v obléhaném Praagu, obdobné to bylo i v zabíječi démonů a přijít to ještě patrně má i v Cestě lebek... chjo), ale přeci jenom má tato kniha cosi co tu ještě nebylo.

Jednak geniálně navazuje na předchozí díl. Gotrek s Felixem bojují dvě knihy s tím samým nepřítelem a přeci je to úplně jiné. Nevázání se mi dost líbí (bezprostředně po čtení jsem z toho byl naopak rozmrzelý, ale časem se mi to jaksi rozleželo v hlavě) a oceňuji ho.

Obléhání tu sice už bylo, ale ne takovéto. Je mnohem komornější, tísnivější a napínavější. Situace několikrát opravdu vypadá zcela beznadějně a to není pocit, na který je člověk s Gotrekem zvyklý.

A svěřím vám jednu soukromou věc. Nevím čím to je, ale vždy mě v literatuře bavil koncept nekromancie. Takže jak je na scéně nekromant, jsem jí spokojený člověk. A ano, v posledním dílu Ulriky jsem se hodně vyřádil. (S krví spjatá, vynikající věc, opravdu mě velice bavila... takové arthasovské nekromantické tažení se v ní pořádá.)

Tato kniha přináší všechno co člověk od Warhammeru čeká, násilí, kouzla, humor a k tomu přidává ještě něco nového, což nebývá obvyklé. Velice doporučuji. Ale stejně už bych sérii ukončil, z čímž zjevně souhlasil Long, ale ten byl jediný. V době kdy píši tento komentář už existuje Cesta lebek, která na mě čeká v knihovně, údajně naprosto strašné Město zatracených, Hadí královna, Gotrek a Felix a Ztracené příběhy. To už snad ani není dojení mrtvé krávy, to je sbírání červů z její tlející zdechliny.