Záblesky paměti přehled
Timothy Leary
Autobiografie s předmluvou W. S. Burroughse - osobní a kulturní dějepis jedné epochy. T.Leary zakončil studia doktorátem z klinické psychologie. Na Harvardu vedl projekt psychedelického bádání. Po návratu z vězení, kde strávil několik let, dále pokračoval ve výzkumu a v popularizaci drogové kultury.
Literatura světová Biografie a memoáry
Vydáno: 1996 , VotobiaOriginální název:
Flashbacks, 1990
více info...
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Záblesky paměti. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (12)
Tahle knížka mě doslova pohltila a spolkla, brilantně napsaná a je v ní vylíčeno opravdu všechno. Chtěla jsem sem původně napsat jak neobyčejný člověk Timothy Leary byl, člověk který ovlivnil celou kulturu tehdejší doby, stál si pevně za svými názory, chtěl aby lidé žili svobodně a mohli ovládat svoji mysl a mnoho dalšího, ale po dočtení mi zkrátka došlo, že nemám slov. Nenalézám slova, kterými by se daly moje pocity správně vyjádřit, a prostě jen říkám: Přečtěte si to, nudit se nebudete. Speciální knížka, kterou jsem těžko sháněla, ale stála za to!
vlastni životopis psychedelického krále výborná kniha doporučuji všem kdo mají rádi
60 let nebo psychedelickou kulturu vůbec
Související novinky (0)
Zatím zde není žádná související novinka.
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha Záblesky paměti v seznamech
v Právě čtených | 4x |
v Přečtených | 147x |
ve Čtenářské výzvě | 1x |
v Doporučených | 16x |
v Knihotéce | 80x |
v Chystám se číst | 87x |
v Chci si koupit | 33x |
v dalších seznamech | 1x |
Autorovy další knížky
1996 | Záblesky paměti |
2000 | Psychedelie / Trilogie o halucinogenech |
1997 | Politika extáze |
2003 | Velekněz |
1997 | Chaos a kyberkultura |
Byl to blázen tenhle pan Leary. Blázen, co si zamanul, že pomocí psychedelik změní svět.
Jak může jeden houbičkový trip převrátit na ruby život profesora z harvardské univerzity? Evidentně hodně. Životní cesta zavedla možná největšího psychonauta 20. století do spletitých uliček, ale i do těch úplně slepých. Přes rozmluvy s Aldousem Huxleyem nebo Jackem Kerouacem, sdílení jednoho pódia s Rolling Stones, návštěvy indických klášterů, až po dlouhé soudní spory a pobyt ve vězení za trochu trávy v kapse vlastní dcery. Můžeš si být jist, že jsi šedesátá léta prožil naplno, když ti jeden večer tiskne ruku Jimi Hendrix a ptá se na názor, co asi mohou znamenat jeho bláznivé psychedelické sny. A o pár let později ti Charles Manson skrze poslíčka posílá do cely v nápravném zařízení nějaké to čtivo a sušenou smetanu do kafe.
"Fyzici, kteří použili svých znalostí o struktuře atomu ke konstrukci atomové bomby, jsou příkladem lidí, jejichž vnitřní rozvoj a růst nestačí držet krok s jejich objevy ve vnějším světě. Je velmi nebezpečné vědět více o tom, co se děje v atomu, než co se děje ve vašem vlastním mozku."
Timothy Leary chtěl proniknout hluboko do lidského mozku a pak o té kráse vyprávět světu. Chtěl ukázat lidem, že to, co mají ve svých hlavách, se při správným nasměrování dá využít k ušlechtilým činům, k lásce a společným cílům, mezi nimiž by mohl být mír a smysluplný život pro všechny. Jak utopické jsou jeho myšlenky se přesvědčil sám mnohokrát. Od začátku narážel na odpor vládních úřadů. Dát "maso bohů" každému člověku na světě, to se nehodí nikomu, kdo společnost ovládá pomocí opiátů v lékárnách a alkoholu. Líp se ovládá společnost opilá a otupělá než ta s otevřeným pomyslným třetím okem.
Nelze souhlasit se vším, co je v knize napsáno. Leary se občas chvástá, občas jsem měl pocit, že jen svou cestu považoval za správnou. Ale je to jeho vlastní autobiografie. Tak to viděl, tak si to pamatoval a tak chtěl, aby si to pamatovali i ostatní. To mu nemůžu mít za zlé. A už vůbec ne, když jsem se pomocí jeho vzpomínek dostal na místa, kam smějí jen hrdinové velkých románů.