Žáby v mlíku přehled

22.09.2024

Hodně zajímavá historická fikce, která rozhodně stojí za přečtení - a ještě víc za zamyšlení. Pokud vás zaujme, doporučím ještě Kroniku zániku Evropy od pana Vondruška, svým způsobem je to podobné čtení.

Dostala jsem se k tomu náhodou a vůbec to není můj obvyklý šálek čaje, ale vtáhlo mě to a baví mě to, ač se mnohdy trochu ztrácím. V tom tedy autor boduje.
Nebudu to moc komentovat do detailu, jiní tu píšou leccos, nad čím jsem se pozastavila i já. Varována komentáři zde - celou reálnou historii detailně neznám - došla jsem k závěru, že mystifikace už od začátku knihy má snad i svůj dobrý literární účel (je to alternativní historie se vším všudy, ne jen postavená na té jediné premise "co kdybychom se nevzdali"), ale pak ta kniha má tu dost zásadní mouchu, že není vnitřně konzistentní, něco jiného tvrdí a něco jiného dělá. Což platí asi ve víc případech.
To mě osobně pobodlo konkrétně třeba v tom, jak se autor nejdřív naváží do obrozenecko-jiráskovského vidění české historie a pak se na něj, asi vlastně nevědomky, sám odvolává. Má na tom vinu to, že tohle vidění doposud přežívá v českých knihách o historii a autor čerpá zásadně z českých zdrojů? Konkrétně mě takzvaně praštilo do očí, že ačkoli se nijak moc nezajímám o dějiny válečnictví, jako zájemce o historii obecně, vládnoucí angličtinou, vím, že ledacos z toho, co autor připisuje husitům jako jejich vynález, kterým úplně přeorali středověké vedení války, ve skutečnosti jejich vynález nebyl. Dokonce ani vesničani s cepy na středověkých válečných polích nebyli úplně neobvyklí. Ne, pokud je mi známo, husiti středověké vedení války přeorali tím, že neměli vojsko postavené na feudálním principu a tyhle už existující věci a zkušenosti uměli dokonale využít. Je vlastně dost na škodu vyznění textu, že tohle autor zřejmě neví, protože tím odkazy na slavnou českou historii zůstávají na příběh spíš jen dál násilně a ideologicky naroubované. Československá armáda v příběhu ve skutečnosti dělá přesně to, že skvěle improvizuje a vylepšuje s tím, co už někde existuje - třeba tím, že je napadne použít protiletecké dělo k jinému než jeho papírovému účelu, nebo využít kanadský žert strategicky. Takže paradoxně husitský mýtus do příběhu až tak stoprocentně nepasuje a reálná historie bez mýtu naopak vůbec není té alternativní na škodu a pravděpodobnému autorově záměru ukázat, že jsme na to vždycky měli a pořád máme, by jen prospěla…