Zachraňme vesmír přehled

01.09.2023

Čteno nedlouho po Solaris a Rýmě, takže jsem si trochu spravila chuť. Na mě Standovy romány působí neblaze, zato povídky umí super. Obzvlášť, když zapojí svojí bezbřehou fantazii a vezme nás do sotva představitelných světů, ale taktéž plných všech lidských nešvarů a zel. A ve formátu satirických bajek mu to jde přesně podle mého gusta.

"Zbytky hvězdoletu se proměnily v miriady letících atomů, jež věčně mlčí, protože atomy nemají žádnou minulost, všechny si jsou rovné, ať pocházejí z největších hvězd či z mrtvých planet nebo z bytostí dobrých či zlých, neboť v celém vesmíru je jediná hmota, které se není třeba bát." ...krása!

Neodpustím si ale dloubnutí do lidstva: sice už umíme spoustu z toho, co hrdinové budoucích věků, ale abysme pokročili v přestání dělání bordelu a rozesílání zla do celýho vesmíru, to ne. To, čeho se Standa bál už v šedesátých letech, se nejen nezmenšilo, ale obávám se, že stále narůstá...

09.11.2019

Tak jsem se ujistila, že jsem od Lema fakt nic nečetla a tahle první mě za srdce nechytila. Moc jsem se nebavila, na jeho humor se ne a ne napojit. Asi jsem čekala něco vážnějšího, v podobném duchu jako „Den Trifidů“, z kterýho jsem byla nadšená, ale tady jsem měla podobný pocit jako při čtení „Stopařova průvodce Galaxií“, kde jsem taky byla mimo. Záchranné lano mi Lem nakonec přeci jen hodil, a to povídkou „Z hvězdných deníků Ijona Tichého“, kde jsem se bavila hlavním hrdinou, který letěl v raketě kdesi vesmírem, dostal se do časové smyčky a potkával svá minulá i budoucí já.
A vůbec, povídky z druhý poloviny se mi zdály daleko lepší a zajímavější. Takže hůl nelámu a určitě se ještě pokusím splašit Solaris, ta určitě stojí za přečtení.