Zahradník přehled

27.11.2018

Rabíndranatha Thákura mám ráda už hodně let a byla to láska na první přečtení.
Jeho slova jsou opravdová a vášnivá, člověk mu všechno věří, když žhavě i snivě vyznává lásku, stojí pokorně před stvořitelem, je mu smutno a topí se v trápení, potácí se radostí a je mu lehko nebo má chuť být trochu dekadentní a marný. Psal tak nádherně, že na začátku století dostal jako vůbec první Asiat Nobelovu cenu.

"Ty blázne skvostně opilý
jestliže kopnutím rozrazíš dveře a veřejně budeš si ze sebe tropit šašky,
jestliže za jednu noc vyprázdníš brašnu a luskneš prsty v tvář opatrnosti,
jestliže budeš kráčet po podivných cestách a hrát si s neužitečnými věcmi, nedbaje smyslu ani rozumu,
jestliže rozvineš plachty před bouří a zlomíš kormidlo vedví
- pak tě budu následovat jako druha, opiji se a půjdu k čertu.
...neboť vím, že je to vrchol moudrosti, opít se a jít k čertu."

"Kdo jsi, čtenáři, čtoucí mé básně po stu letech?
Nemohu ti poslat z bohatství tohoto jara ani jediný květ, ani jediný paprsek zlata z nynějších oblaků.
Otevři dveře a rozhlédni se kolem.
Ve své rozkvetlé zahradě můžeš nasbírat vonné vzpomínky na květy zmizelé před sto lety.
V radosti svého srdce můžeš pocítit živoucí radost, která zpívala jednoho ranního jitra, vysílajíc svůj šťastný hlas do dálky sta let."