Zahradníkův rok přehled

včera

Laskavý humor pana Čapka je něžným pohlazením a v knize Zahradníkův rok si jej můžeme opravdu vychutnat a pousmát se i nad povedenými kresbičkami.

K tomuhle dílku se opakovaně vracím, vždy mi je připomene nějaká situace na zahradě ( většinou prohraný souboj s počasím nebo plevelem), ale i radost nad právě rozkvetlou květenou ( že by hrdost?).

Dnes to tedy jsou první kvítky forzýtie, které mě zavedly do kapitoly Březen, oddíl Pupence.

" Tak! Zatímco jsem psal o nekonečném pochodu pupenců, padlo, jak se zdá, ono tajemné "teď"; pupeny ráno ještě ovinuté tuhými povijany vysunuly křehké špičky lístků, pruty forzýtií zazářily zlatými hvězdami....."

" Dnes, 30.března, o desáté hodině dopoledne se za mými zády rozevřel první kvítek forzýtie. Tři dny jsem hlídal její největší puk, podobný zlaté lusce, abych nepropásl tento dějinný okamžik; doslo k němu, zatímco jsem se díval na oblohu, bude-li pršet."

" Kdybych běžel pěšky až do Benešova, viděl bych menší kus jara, než když si sednu na bobek v zahrádce. Člověk se musí zastavit; a vidèt".

"Kdybych byl muzikant, složil bych pochod pupenců; nejdřív by se rozběhl lehký marš bezových batalionů; pak by se daly v pochod čety rybízů; do toho by vpadl těžší nástup pupenců hrušňových, zatímco by mladá tráva brnkala a štěbetala na všech strunách, co by jich bylo lze sehnat."

Tak se zastavme a pokusme se opravdu vnímat krásu probouzející se přírody.
Vybízí nás k to mu přece i milovaný PAN ČAPEK.

Je neuvěřitelné, jak jednoduše mě dokáže PAN spisovatel stále a opakovaně už mnoho let okouzlovat slovy.

09.02.2025

Oslava přírody, lidová moudrost, všeobecné potěšení, prostá inspirace.

Leden jsem propásla, a tak můj zahradnický rok letos začal v únoru.
Včera, svítilo sluníčko, opatrně jsem se vydala na obhlídku zahrady. Soused stříhal habrový živý plot, co máme mezi sebou, a protože tu roste už 25 let je potřeba ho na jaře vždy pořádně zkrotit (plot, ne souseda), abychom tu neměli les, ale pěkný zelený plůtek, který nebrání dobrým sousedským vztahům, přiložila jsem tedy ruce k dílu a dobrá věc se podařila, a přitom úsilí jsem zpozorovala, jak stromky už jsou připravené, pupeny nalité, už už jen čekají na startovní čáře, až jim slunce odmává start. Je prostě čas, začít se těšit na jaro (pod spadaným listím jsem objevila krčící se sněženky, jupiii:-)...
Neumím to podat tak krásně osobitě mile jako pan Čapek (ale to neumí skoro nikdo), ale na jaro už se vážně těším, a připravila jsem si už i ta semínka (mrkev a celer už prý mají být v zemi, mám zpoždění), ale neva, moje zahrada není profi, je pro potěšení (vyroste jen to, co má vůli k životu), zasadím všechno možné a přírodo vykonávej své čáry a kouzla, mám radost ze všeho, co se povede :-). Jenže teď máme stále ještě nevyzpytatelný únor, klidně zítra může zase chumelit, a tak vyčkej květeno!

Stejně se ale nejvíc těším na červenec, měsíc zahálky a odpočinku, kdy "zahrada si sama v sobě žije a koná své dílo" ...

S každým dalším komentářem ke knížce pana Čapka se vyznávám ze svého nekonečného obdivu k tomuto geniálnímu pozorovateli světa. Pozorovateli co nikam nespěchá (na sebe ani na čtenáře) a dává si čas "na lenošení", jak sám říká, a přitom pozorně sleduje každý drobný detail, nic mu neunikne, slovo, gesto, pohyb, vše je zapamatováno, promyšleno a pak precizně odvyprávěno (a čas ověřil správnost jeho úsudků),
Tahle knížka je plná jemného osobitého humoru a je vyprávěná laškovným tónem, doplněná hravými obrázky bratra Josefa, je to takový drobný klenot knihovny, co potěší pokaždé když na něm spočine pohled a když zašustí stránky při listování, to je člověku pěkně u srdíčka ...
"V tu chvíli, kdy se paprsky dotkly poupat, jakoby se čas zastavil. Všechno ostatní, hluk města i starostí všedního dne, se rozplynulo v tichém očekávání."