Žaloby katolíků na mistra Jana z Rokycan přehled

23.04.2021

Úžasně zajímavý pramen k mému nejzbožňovanějšímu arcibiskupovi. Kromě stížností katolíků na jeho husitskou náboženskou praxi a politiku obsahuje i nejstarší Janův životopis, pořízený krátce po jeho smrti.

Nejpozoruhodnější pro mě byly ty žaloby, které ukazovaly střípky husitské každodennosti. Pár příkladů: když kojenci nechtěli spolknout hostii, husitky jim ji daly s mateřským mlékem při kojení; sedmileté děti chodily po pražských kostelích a zkoušely, kde podávají to nejsladší mešní víno; kterémusi utrakvistickému knězi se podařilo rozlít krev Páně do koňské hřívy, takže ji musel s pomocí laiků slízat; a ještě jiného napadlo ohřívat Kristovu krev v kotlíku spolu se zeleninou. (Myslím, že v kontextu středověkého myšlení je to strašně vtipné..., ale možná jsem prostě jenom cvok. Ve druhém případě mě prosím omluvte.)
Zajímavá je i ukázka středověkého povědomí o hygieně: „Někdy se také stává, že hleny nemocných nebo zdravých buď z úst, nebo z nosu, mokrého někdy v zimním chladu, nebo z pohybu vnitřností, nebo když se rty otevřou k výměně vzduchu, spadnou do kalicha [s mešním vínem]…“; proto ho pak husité dávají vypít slepcům, jelikož ostatní věřící se ho štítí.

Většina pramenů v téhle edici si určitě vymýšlí a nadsazuje, pokud přímo nelže. Doufám, že je to i případ tvrzení, že Jan před smrtí v úzkostech litoval svého příklonu k husitství a naříkal, že propadne peklu. Smrt v pochybách o vlastní spáse musela být pro středověkého člověka nepředstavitelně krutá. – Místy jsou žaloby demagogické; třeba když označují arcibiskupa za vraha a připisují na jeho účet všechny oběti husitských válek nebo když ho viní i z činů ostatních husitů. Celkem vzato je ale psal kdosi poměrně kultivovaný, poněvadž nazývá pražského metropolitu nanejvýš „zhovadilým oslem“ (někteří bohabojní odpůrci byli ve svých invektivách proti němu sprostší). Chudák Jan to vůbec neměl jednoduché; možná proto je mi tak sympatický.