Zápisky přehled
Josef Jungmann
Období českého národního obrození patří mezi nejdůležitější i nejdiskutovanější etapy naší minulosti. Kritice bývá podrobováno právě za to, co je jindy oceňováno jako jeho největší přínos – zrod a upevnění moderní české, na jazyce založené národní identity. Kritickým názorům se nevyhnul ani zřejmě nejvýznamnější (spolu s Františkem Palackým) představitel druhé, tzv. preromantické fáze obrození Josef Jungmann. Autor přelomového pětidílného česko-německého slovníku, v němž položil základy dnešní české slovní zásoby, stejně jako základních dějin české literatury, překladatel řady klíčových textů literatury evropské, byl ve své době téměř nezpochybnitelnou autoritou. Doc. Robert Sak, autor několika monografií (mimo jiné životopisu F. L. Riegra) přibližuje titulní postavu především jako příběh života naplněného neúnavnou prací, odehrávajícího se v souřadnicích kulturního a společenského života jeho doby a ve stálé spolupráci s dalšími významnými postavami českého národního života – J. Dobrovským, F. Palackým, P. J. Šafaříkem a dalšími. Vykresluje však také „druhý život“ Jungmannův, hodnocení (mnohdy rozporná), jimž se dostávalo a dostává této významné osobnosti našich dějin.... celý text
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Zápisky. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (1)
Související novinky (0)
Zatím zde není žádná související novinka.
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha Zápisky v seznamech
| v Přečtených | 8x |
| v Knihotéce | 3x |
| v Chystám se číst | 5x |
| v Chci si koupit | 5x |
Autorovy další knížky
| 2012 |  Dvojí rozmlouvání o jazyku českém |
| 1825 |  Historie literatury české |
| 1948 |  Boj o obrození národa |
| 1835 | Slownjk česko-německý I. A-J |
| 1958 | Překlady II |
Toužila jsem si Zápisky přečíst už od střední školy, ale jsem nakonec ráda, že jsem se k nim dostala až na universitě. Biografické údaje jsem vesměs znala z výborných Jungmannových životopisů od V. Chalupného a R. Saka, a tak jsem nyní mohla docenit úvahy, které tvoří asi dvě třetiny knížky. Poskytují vzhled do světa vzdělaného a samostatně myslícího člověka na pomezí osvícenství, biedermeieru a romantismu, který sice nebyl originálním filosofem, ale udržoval své myšlenky na úrovni poznatků doby (jak o tom svědčí třeba jeho dumání o celibátu, opírající se rozhovor s lékařem vyučujícím na UK).
Než jsem se podívala na datum prvního vydání (až 1872), ohromně jsem se podivovala, že Jungmann zemřel přirozenou smrtí. Nazvat sv. Trojici „stařec, holub a Žid s křížem“ je docela síla. :D
Nejvíc mě zaujaly myšlenky, že domů se ze všech lidí nejvíce těšívají horalové; že přechod mezi člověkem a ostatními zvířaty je jen povlovný a vysoce inteligentní rody (opice, sloni či psi) se od nás liší pouze neschopností mluvit; že i kdyby se bůh rovnal stvořenému světu, jak tvrdí deisté, potřeboval by stejně prvotní příčinu, a proto božstvo jest, ale není antropomorfní; že chudí lidé se skutečně občas chovají zvěrsky, jak je vidí páni (házejí kosti pod stůl, olizují si ruce, vracejí z talíře zbytky do mísy, prohrabují skříně v nepřítomnosti majitele); že svět se mění podle pozorovatele (to je relativismus už romantický, ne biedermeierovské tíhnutí ke středu!); že sám romantismus je jen literární variací na barokní pověrčivost a pochmurná zbytečnost, vytlačující užitečné osvícenské bádání; že puristé jsou jako zlé saně strážící poklad; a že spisovný jazyk je nadřazen mluvenému, jejž ovšem lze obětovat ve prospěch společného slovanského jazyka (nejspíš ruštiny).
* „Když vidím řezníka na tele štváti pekelné své cerbery, chlapa voly bičištěm bíti, vozku s koněm tyransky nakládati, vždy mu přeji, aby Indem byl.“
* o světské a kněžské tyranii: „Obě pokrytsky sobě vedou, tamta předstírá bezpečnost poddaných, otrockou péči o tělo a jmění jich; tato náboženství a spasení duší, kterých aby ani jediná zmařena nebyla, všecky moří a sužuje. … Když však obě síly spojené buď ve dvou k jednomu cíli, neb každá tajně sice k svému, ale zjevně k jednomu pracují, tu již bídný národ dvojí nese, aniž pak naději má na vyproštění.“
* satiricky: „S námi starý čas přestává, / s námi obrodil se věk."
* Skládači písní
Když vaše díla vidím, vy všední veršopisálci,
péro vzít do ruky hned mi tane.
Když vaše díla vidím, nesmrtní písaři veršů,
co v ruce péro držím, mně z ruky rychle padá.