Zápisky Malta Lauridse Brigga přehled

03.03.2025

„Pro jeden verš musíme vidět mnoho měst, lidí a věcí. Musíme znát zvířata, musíme cítit, jak létají ptáci, a znát pohyb, s nímž se zrána otvírají malé květiny. Musíme se dovést rozpomenouti na cesty v neznámých krajinách a na rozchody, které jsme viděli dlouho přicházet. Na dětské dny, které jsou neujasněny; na rodiče, které jsme museli zarmoutit, když nám přinášeli radost a my ji nechápali. Byla to radost pro někoho jiného. Na dětské nemoci, které tak podivně začínají s tolika hlubokými a těžkými proměnami. Na dny v tichých uzavřených světnicích. A na jitra u moře. Na moře vůbec; na moře, na cesty za nocí, které vysoko šuměly a letěly se všemi hvězdami. A ještě to není dost, když můžeme na to na všechno myslit. Musíme mít vzpomínky na mnoho nocí lásky, z nichž žádná se nepodobala druhé; na výkřiky rodiček a na lehké bílé spící šestinedělky, které se zavírají. Ale také u umírajících jsme museli být; museli jsme sedět u mrtvých ve světnici s otevřeným oknem a s praskavými zvuky. A nestačí také ještě, že vzpomínky máme; musíme je umět zapomenout, když je jich mnoho, a musíme mít velkou trpělivost a čekat, že se vrátí, neboť vzpomínky samy to ještě nejsou. Teprve když se stanou v nás krví, pohledem a posunkem, jsouce bezejmenné a již nerozlišitelné od nás samých, teprve potom se může stát, že za velmi vzácné hodiny povstane v jejich středu a vyjde z nich první slovo verše. Ale všechny mé verše vznikaly jinak. Nejsou tedy žádné."