Zápisky Malta Lauridse Brigga přehled
Rainer Maria Rilke
Zápisky Malta Lauridse Brigga lze označit za "dějiny duše". Jedinečně vypovídající o pocitech osamělosti a existenciální úzkosti, patří tento jediný román velikého básníka k nejvlivnějším a nejtrvalejším světovým beletristickým dílům . Vystavěn je na estetice smyslů - události a okamžiky jsou prožívány jako vizuální, akustické, hmatové a čichové vjemy, které probouzejí hluboko uložené zážitky a dávají vzniknout novým myšlenkám. Román se vyznačuje zvláštní směsicí poetiky a prozaičnosti, je to tichá, snovým dojmem působící próza s nezapomenutelnými scénami, které jsou podávány v přesných, analytických popisech, jindy v intenzivních lyrických líčeních. Malte, jenž v mládí osiřel a žije v Paříži bez peněz, pochází z dánské šlechtické rodiny, do příběhu však vstupují i události z ruského kulturního okruhu. Genius loci hlavního dějiště - Paříže podněcuje génia autorova a je též kulisou tvořící pozadí příběhu. Maltova křehká, vlastně zhýčkaná duše často myslí na smrt a na duchy své aristokratické rodiny, jejímž je Malte jediným žijícím potomkem. Pomyšlení na vlastní útrapy mu však pomáhá zahánět soucit se zavrženými a trpícími, a tak se váha smrti a života postupně přechyluje ve prospěch života.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2022 , LedaOriginální název:
Die Aufzeichnungen des Malte Laurids Brigge, 1965
více info...
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Zápisky Malta Lauridse Brigga. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (16)


Je vidět, že toto dílo psal básník, ten vtiskne do slov i jiné významy a hloubku, nejen to, co znamenají. V deníku je rozebíráno několik tváří člověka, vztah člověka ke smrti, dále pojednání o verších, vztahu k matce, vzpomínky na dětství i vztah k ženám. Není to lehké čtení, člověk se musí soustředit, aby mu neuniklo to, co je mezi řádky. Miluju tyto starší knihy psané nádherným jazykem.


„Pro jeden verš musíme vidět mnoho měst, lidí a věcí. Musíme znát zvířata, musíme cítit, jak létají ptáci, a znát pohyb, s nímž se zrána otvírají malé květiny. Musíme se dovést rozpomenouti na cesty v neznámých krajinách a na rozchody, které jsme viděli dlouho přicházet. Na dětské dny, které jsou neujasněny; na rodiče, které jsme museli zarmoutit, když nám přinášeli radost a my ji nechápali. Byla to radost pro někoho jiného. Na dětské nemoci, které tak podivně začínají s tolika hlubokými a těžkými proměnami. Na dny v tichých uzavřených světnicích. A na jitra u moře. Na moře vůbec; na moře, na cesty za nocí, které vysoko šuměly a letěly se všemi hvězdami. A ještě to není dost, když můžeme na to na všechno myslit. Musíme mít vzpomínky na mnoho nocí lásky, z nichž žádná se nepodobala druhé; na výkřiky rodiček a na lehké bílé spící šestinedělky, které se zavírají. Ale také u umírajících jsme museli být; museli jsme sedět u mrtvých ve světnici s otevřeným oknem a s praskavými zvuky. A nestačí také ještě, že vzpomínky máme; musíme je umět zapomenout, když je jich mnoho, a musíme mít velkou trpělivost a čekat, že se vrátí, neboť vzpomínky samy to ještě nejsou. Teprve když se stanou v nás krví, pohledem a posunkem, jsouce bezejmenné a již nerozlišitelné od nás samých, teprve potom se může stát, že za velmi vzácné hodiny povstane v jejich středu a vyjde z nich první slovo verše. Ale všechny mé verše vznikaly jinak. Nejsou tedy žádné."
Související novinky (0)
Zatím zde není žádná související novinka.
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha Zápisky Malta Lauridse Brigga v seznamech
v Právě čtených | 3x |
v Přečtených | 69x |
ve Čtenářské výzvě | 1x |
v Doporučených | 6x |
v Mé knihovně | 52x |
v Chystám se číst | 50x |
v Chci si koupit | 17x |
v dalších seznamech | 6x |
(tato data se aktualizují 1x za hodinu.)
Autorovy další knížky
1967 | ![]() |
2007 | ![]() |
1999 | ![]() |
1990 | ![]() |
2003 | ![]() |
Smrt na každém kroku, nemoci, melancholie, odcizení, úzkost. Hutné čtení, které si člověk musí dávkovat. Ale víte co? Mě tahle morbidní knížečka po celou dobu fascinovala.
Atmosféra je těžká, z příběhů sálá osamělost, a přesto je v tom něco hypnotického, co člověka nutí číst dál. Možná je to právě ta neodvratnost, možná syrovost emocí. Možná to, jak Rilke (s až chirurgickou přesností) zachycuje tíseň, která se rozlézá po stránkách jako mlha nad hřbitovem.
Četla jsem po částech, někdy musela přerušit, nechat doznít, rozležet. Není to pohodové čtení, není to kniha, kterou zhltnete na posezení. Je to něco, co se vám vryje pod kůži, vsákne do mysli a ještě dlouho po dočtení bude strašit v hlavě.
„Býti milován, znamená vznítit se. Milovati, toť svítit nevyčerpatelným olejem. Býti milován, toť zanikat, milovati, toť trvat.“