Zápisky Malteho Lauridsa Briggeho přehled
Rainer Maria Rilke
https://www.databazeknih.cz/img/books/10_/103609/bmid_zapisky-malteho-lauridsa-briggeho-ZhM-103609.jpg
4
45
45
Zápisky Malteho Lauridsa Briggeho sú lyrickou prózou vo forme denníka, ktorý si píše mladý dánsky šľachtic. Hlboko vzrušený moderným veľkomestom, vracia sa v spomienkach do detstva a vmýšľa sa aj do osudu svojich predkov. Jeho básnický duch túži po láske, po ideáloch, v prostredí Paríža však nachádza len neúprosnú realitu, ktorá ho zaháňa do samoty a k myšlienkam na smrť. Tento román, akokoľvek je vysoko štylizovaný, nesie zároveň výrazné autobiografické črty. Rainer Maria Rilke sa narodil 4. 12. 1876 v Prahe, zomrel vo švajčiarskom Valmonte 29. 12. 1926. Patrí k najvýznamnejším nemeckým básnikom na rozhraní 19. a 20. storočia. Vo svojom diele hľadal podstatu ľudského bytia, zamýšľal sa nad životom i smrťou, nad mystikou vecí. Bohatými obrazmi a dokonale prepracovanými veršami vyjadroval zložité pocity moderného človeka (Pieseň o láske a smrti korneta Krištofa Rilkeho, Kniha obrazov, Kniha hodiniek, Duinské elégie, Sonety Orfeovi), je autorom eseje o sochárovi A. Rodinovi a jediného románu Zápisky Malteho Lauridsa Briggeho. Jeho dielo sa stalo predmetom mnohých výkladov a dodnes láka svojou tajomnosťou.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2005 , Petit PressOriginální název:
Die Aufzeichnungen des Malte Laurids Brigge, 1965
více info...
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Zápisky Malteho Lauridsa Briggeho. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (12)
Stylizovaná zpověď, psaná narcistním básníkem se zálibou v esoterice všedního dne v letech 1904-1910. Nelze číst jako román, nehledejte děj či zápletku; je to spíš sled silně smyslově vnímaných okamžiků (Rilke nejen vidí, často vnímá vibrace a zvuky, čichá, ohmatává...), střepů příběhů, částí reality, které vztahuje k vlastnímu bytí a přetváří v básně v próze, na které nutno se napojit. Když o nich začnete příliš přemýšlet, zmatete se... Budu se vracet k některým odstavcům, které mne zasáhly jako čistá Literatura. Jako celek mi Zápisky příliš nefungují, snad je to záměr... Díky za vyčerpávající doslov a skvělé ilustrace.
Zajímalo by mě, jestli se Rilke někdy setkal s Kafkou, jestli se znali. Žili ve stejné době a byli si hodně podobní. A já mám v sobě něco z nich. Rozhodně jsem nedošla k úplné hloubce pochopení tohoto díla tak, jak to důkladně rozebírá doslov, ale na mnoha místech jsem ty zápisky brala za své. O autorovi se říká, že byl vězněm nekonečného básnění, jako je metafyzik vězněm nekonečného myšlení. Pasáže o historických osobách mě nudily, ale příběh rodiny Malta Brigga byl čtivý, o dětství, o matce, o umírání, o sousedech, příhoda se psem a neexistující Ingebborg - komu se něco podobného nestalo?
Související novinky (0)
Zatím zde není žádná související novinka.
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha Zápisky Malteho Lauridsa Briggeho v seznamech
| v Právě čtených | 1x |
| v Přečtených | 61x |
| ve Čtenářské výzvě | 1x |
| v Doporučených | 6x |
| v Knihotéce | 50x |
| v Chystám se číst | 49x |
| v Chci si koupit | 15x |
| v dalších seznamech | 5x |
Štítky knihy
německá literatura romány o umělcích (tzv. Künstlerroman)
Autorovy další knížky
| 1967 |  Zápisky Malta Lauridse Brigga |
| 2007 | Dopisy mladému básníkovi |
| 1999 | Elegie z Duina |
| 1990 | ... a na ochozech smrt jsi viděl stát |
| 2003 | Sonety Orfeovi / Die Sonette an Orpheus |
To není ani román. ani deník, myslím, že slovo "zápisky" tu skrumáž zdánlivých nahodilostí vystihuje dobře. Říkám nahodilostí, protože to nemá klasický začátek ani konec, to si jde zcela jinou cestou, někdy asociativní, někdy metodou kontrastu, někdy "jen tak". Takže člověk musí přijmout to, že se mu nevypráví žádný příběh, žádný děj, ale velmi specifická změť postřehů, dojmů, souvislostí, odboček, ale tu a tam i malých příběhů. Všechen ten materiál je prostoupen smyslem pro esoterično-magično, o zcela nereálných (až duchařských a hororových) situacích Rilke vypráví jako kdyby šlo o zcela samozřejmou věc, nad ničím se autor nepodivuje.
Nedávám tomu maximum hvězdiček, protože ta zmatenost strašně text fragmentalizuje, a neměl jsem se chytit ničeho, co by mě táhlo. Přitom ty jednotlivosti mne fascinovaly určitou uhrančivostí, trefně definovanými pravdami (jakoby definitivními), určitou lehkostí. Ale není ani určeno, komu je text adresován - chvíli to vypadá jako dopisy, chvíli zápisky - a opravdu velmi snadno člověk podlehne tomu, že jsou to asi zápisky duševně chorého člověka, který je izolován v nějakém zařízení. Protože i duševně chorý má záblesky geniality a najednou zformuluje něco, o co se pokoušeli filozofové tisíc let, do pregnantní věty. Takových několik momentů tam je.
Ale že bych na základě této knížky měl podlehnout Rilkovu kultu, nebo že bych ho (jako Stefan Zweig) označil za největšího myslitele přelomu 19. a 20. století, to skutečně ne. Nevím ale, jaký je básník.