Hoře zapomenuté pevnosti, svazek 2 přehled
Vasilij Ivanovič Němirovič-Dančenko
https://www.databazeknih.cz/img/books/44_/447799/bmid_hore-zapomenute-pevnosti-svazek-2-0YO-447799.jpg
4
1
1
Zapomenutá pevnost série
< 4. díl
Román z dob kavkazských válek Velkého Imana Šamila proti Rusům. Je to sice historický román, ale čtenáři se zdá, že autor ho přenáší do Pohádky z tisíce a jedné noci.
Literatura světová Romány Historické romány
Vydáno: 1936 , Osvětový odbor Družiny dobrovolců čsl. zahraničního vojskaOriginální název:
Горе забытой крепости, 1902
více info...
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Hoře zapomenuté pevnosti, svazek 2. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (1)
Související novinky (0)
Zatím zde není žádná související novinka.
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha Hoře zapomenuté pevnosti, svazek 2 v seznamech
| v Přečtených | 1x |
Autorovy další knížky
| 1936 |  Královna Tamara I |
| 1936 | Za daleké bratry I |
| 1936 |  V ohni a bouři I |
| 1937 | Strážné ohně I |
| 1929 |  Dva deníky – Volná láska |
Na celé tetralogii je znát, že autor zná události jen v idealizované podobě z vyprávění svého otce. Některé části, jako třeba osvobozovací expedice, jsou popsané celkem reálně, samotné obléhání patři spíše do dobrodružné literatury pro mládež. Zajímavá byla fakta o průběhu kavkazských válek a výstavba Tiflisu, dnešního Tbilisi, guvernérem Voroncovem. Dančenko je sice ruský nacionalista, krása kavkazské přírody a hrdí Lezginci mu ale učarovali.
"Podrob se, kníže, Rusové jsou silní.
Pak ať opustí naše hory a odejdou domů. My je nevolali.
Po právu dobyvatele a prolité krve vládnou jimi.
Krev vyvolává krev, to víš. Na krví zbrocené zemi vyrůstají mstitelé. A ať jsem kdekoliv, vždy uslyším jejich volání."
Ruská kolonizace Kavkazu probíhala ve stejné době jako osidlování západu USA bílými přistěhovalci. O útlaku Indiánů se točí filmy, vydávají knihy a čtenáři píší rozhořčené komentáře. Počet obětí kavkazské genocidy se odhaduje až na 8 milionů lidí, tedy zhruba polovinu tehdejší populace. Rusové se nikdy neomluvili a miliony obětí etnických čistek jsou všem ukradení. Sám autor k tomu napsal:
"Sentimentální způsoby mírnosti, tak okouzlující v petrohradských salonech, ukazovaly se zde jako nevhodné. Bylo třeba šířit strach a ukázat svoji sílu. Slitování podle mínění horala znamenalo slabost. ... Ruská expedice se pohybovala jako cyklon, jako smršť. Vše při setkání s ní hynulo a za ní zůstávala poušť."