Vasilij Ivanovič Němirovič-Dančenko

ruská, 1845 - 1936

Populární knihy

/ všech 47 knih

Nové komentáře u knih Vasilij Ivanovič Němirovič-Dančenko

Na slavných cestách Na slavných cestách

Zatím nejhorší kniha od tohoto autora. Většinu povídek jsem jen prolistoval.
braunerova


Přeludy bahna. Část II. Přeludy bahna. Část II.

Po návratu do Ruska vede Starohrad-Směcký marnotratný a prázdný život na dluh, ostatně stejně jako jeho bývalí spolužáci. Autor se zjevně nechal inspirovat románem Zločin a trest.... celý text
braunerova


Přeludy bahna. Část I. Přeludy bahna. Část I.

Mladý Lev Starohrad-Směcký odjíždí po ukončení studií za svou matkou do Nice. Tam žije mnoho bohatých Rusů a také Lev sní o životě v přepychu. Zajímavá byla návštěva Monte Carla, ale mnoho stránek jsem jen zběžně pročetl.... celý text
braunerova



Kupředu IV Kupředu IV

Kupředu, kupředu. Začíná ruská ofenzíva. Autor popisuje urputné boje v kazanlyckém údolí, bitvu u Šejnova s Wessel pašou 28.prosince a rychlý postup ruské armády na Zagoru. Carští generálové se už vidí u modrých vln Bosporu. Turecké a albánské obyvatelstvo prchá k Adrianopoli. Ustupující bašibozuci vraždí Bulhary a zanechávají za sebou spálenou zem. Z blaženého "Údolí růží" se stává údolí smrti. Kniha končí masakrem uprchlíků na chasköjském poli. "Vítězství! Kdo se jím bude vychloubati, tímto vítězstvím nad dětmi, nad dvaceti tisíci dětí a žen? V kterém chrámu může se konati díkuvzdání za toto vítězství a kdo je vítěz, jenž by chtěl do svého věnce vplésti nový vavřín s jménem Chasköje? V noci byl mráz. Tisíce dětí pomrzlo."... celý text
braunerova


Hoře zapomenuté pevnosti, svazek 2 Hoře zapomenuté pevnosti, svazek 2

Na celé tetralogii je znát, že autor zná události jen v idealizované podobě z vyprávění svého otce. Některé části, jako třeba osvobozovací expedice, jsou popsané celkem reálně, samotné obléhání patři spíše do dobrodružné literatury pro mládež. Zajímavá byla fakta o průběhu kavkazských válek a výstavba Tiflisu, dnešního Tbilisi, guvernérem Voroncovem. Dančenko je sice ruský nacionalista, krása kavkazské přírody a hrdí Lezginci mu ale učarovali. "Podrob se, kníže, Rusové jsou silní. Pak ať opustí naše hory a odejdou domů. My je nevolali. Po právu dobyvatele a prolité krve vládnou jimi. Krev vyvolává krev, to víš. Na krví zbrocené zemi vyrůstají mstitelé. A ať jsem kdekoliv, vždy uslyším jejich volání." Ruská kolonizace Kavkazu probíhala ve stejné době jako osidlování západu USA bílými přistěhovalci. O útlaku Indiánů se točí filmy, vydávají knihy a čtenáři píší rozhořčené komentáře. Počet obětí kavkazské genocidy se odhaduje až na 8 milionů lidí, tedy zhruba polovinu tehdejší populace. Rusové se nikdy neomluvili a miliony obětí etnických čistek jsou všem ukradení. Sám autor k tomu napsal: "Sentimentální způsoby mírnosti, tak okouzlující v petrohradských salonech, ukazovaly se zde jako nevhodné. Bylo třeba šířit strach a ukázat svoji sílu. Slitování podle mínění horala znamenalo slabost. ... Ruská expedice se pohybovala jako cyklon, jako smršť. Vše při setkání s ní hynulo a za ní zůstávala poušť."... celý text
braunerova