Zapomenutá tajemství hovorů s Bohem přehled

06.07.2023

"Modlitba je jazykem Boha a andělů. Modlitba, ať už zaznamenaná ve svitcích od Mrtvého moře či uchovaná ve zvycích původních obyvatel... je obecně považována za mystický jazyk, který má moc změnit naše těla, životy i svět."

Gregg Braden je něco jako duchovní sběratel, který pátrá po skrytých způsobech modlitby, ať už u amerických Indiánů, buddhistických Tibeťanů nebo hinduistických Indů. Tento cestovatel po duchovních společenstvích se se čtenářem dělí o svá pozorování a svá nabytá přesvědčení. Přesvědčení o síle požehnání, o síle krásy, o síle modlitby. Člověk zdaleka nemusí souhlasit se vším, a ne každému taky vyhovuje typicky americký styl duchovních rozvojových příruček. Braden je nicméně pro mě podanou formou stravitelnější než jiní, neb nezpovídá hromady jedinců a nevypisuje jejich životní zkušenosti pro potvrzení jeho slov. Příkladům ze života se ale nevyhýbá ani on. Nejméně přesvědčivá pro mě asi byla část o požehnání; spíše filozoficky a zajímavě pojal otázku tajemství krásy; nejzajímavější se mi jevilo pojednání o formách modliteb, zejména o pocitech coby modlitbách. Příliš mě nepřesvědčilo jedno z jeho odhalovaných tajemství, které říká, že "bolest je učitelem, moudrost ponaučením". O bolesti jsem se poučila víc, než by člověk chtěl. Ale moudrost jsem v ní jednoduše objevit nedokázala. A už vůbec si nemyslím, že bych se tím "prožitkem" stala lepším člověkem. Dokonce ani odolnějším, musím se přiznat. Milosrdný čas dává zapomenout, současně však dle mého nesnižuje práh bolesti. Pokud ovšem nemluvíme o kontinuální bolesti, která vede k otupení.

"Požehnání lze definovat jako vlastnost myšlenky/pocitu/emoce, která nám umožňuje přehodnotit své pocity vůči něčemu, co nás v současnosti zraňuje či zraňovalo v minulosti." Hmmmm

24.09.2021

Přestože jsem už k většině tzv. duchovní literatury dost skeptická, tohle překvapivě docela ušlo a dokonce mi to snad i něco dalo :-)
Hovoří se zde o síle požehnání a motlitby - pozor, ne naší tradiční motlitby coby žádosti, ale motlitby jako niterného pocitu.
Vlastně jsem si knížku koupila jen díky tomu, že má jen 168 stran, a i tak by se podstatné dalo smrsknout na dvacet. Za tu rozvláčnost a mírě americký styl ubírám hvězdičku a taky za to, že se autor opět pokouší vysvětlit propojenost našich pocitů a dění v životě kvantovou fyzikou, což je dost kontraproduktivní, protože sám kvantové fyzice skutečně rozumět nemůže. Samotný pocit, že kvantová fyzika tyto zákonitosti vysvětluje, zůstane vždy pocitem nebo vírou, ničím nedokazatelnými.