Zátiší s udidlem přehled
Zbigniew Herbert
Eseje polského básníka a spisovatele Zbigniewa Herberta (1924–1998) nazvané Zátiší s udidlem (polsky 1993) volně navazují na knihu Barbar v zahradě (polsky 1962, česky Opus, 2010), autor však zaměřuje svou pozornost z jihu Evropy na sever, do Nizozemí. Herbert v nich prostřednictvím několika delších textů, nazvaných skicami, a několika kratších textů, kterým říká apokryfy, na různých příkladech ze života a umění Holanďanů 17. století předkládá čtenáři esenci holandského malířství a jeho kulturního a historického zázemí. V pozadí i z vědeckého hlediska brilantních studií se však čtenář překvapivě dobírá zásadních úvah o umění, vědě, životě umělce, o šílenství a bizarnostech vnějškově spořádaného světa měšťanské a kupecké země. Odváží-li se vstoupit ještě hlouběji, bude čtenář konfrontován s nečekaně osobním odhalením básníkova nitra plného démonů. Někde na zdánlivě protikladném pomezí precizní vzdělanosti a požitkářského běsnění vnikaly Herbertovy objevné eseje o holandských malířích.... celý text
Literatura světová Fejetony, eseje Umění
Vydáno: 2012 , Opus (ČR)Originální název:
Martwa natura z wędzidłem, 1993
více info...
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Zátiší s udidlem. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (1)
Související novinky (0)
Zatím zde není žádná související novinka.
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha Zátiší s udidlem v seznamech
v Přečtených | 4x |
v Doporučených | 1x |
v Knihotéce | 5x |
v Chystám se číst | 5x |
Štítky knihy
eseje malířství polská literatura
Autorovy další knížky
2010 | Barbar v zahradě |
2008 | Ze země pana Nikoho |
2000 | Epilog bouře |
1965 | Studium předmětu |
2016 | Labyrint u moře |
Skvělá kniha, která mě donutila se více ponořit do nizozemského malířství 17. století. Vždycky jsem obdivoval Vermeera, ty obrazy plné všednosti, poklidu ale i očekávání. Herbert ale ukazuje, že v tom na obrazy neskutečně plodném 17. století vznikaly v Holandsku opravdové skvosty žánrové malby a zátiší. Ale není to jen o tom, je to i o vášni Holanďanů k tulipánům, o Spinozově velkorysosti, o tom, proč Holanďané neholdovali velkým vojenským plátnům, a kde se vzal jejich enormní zájem o žánrovou malbu a zátiší namísto malby historické, biblické či mytologické. A proč někteří umělci, jako například Torrentius, po sobě zanechali jen jediné dílo a minulost plnou divokých spekulací. Navíc Herbert píše, jak kdyby Vám to vyprávěl u kávy nějaký zapálený nadšenec pro Holandské mistry 17. století. Doporučuji.