Závidím přehled

10.02.2024

Závidím - Vzpomínka na Jiřího Grossmanna, je kniha plná vzpomínek. Vzpomínají Miloslav Šimek, Jiří Černý, Naďa Urbánková, František Ringo Čech a mnoho dalších. V knize neschází ani písně Jiřího Grossmanna a krásné černobílé fotografie.
Jiří Grossmann byl pro mě výjimečný člověk s výjimečným nadáním a pan Jiří Datel Novotný, který už bohužel také není mezi námi, dal dohromady výjimečnou knihu, kterou nelze jinak než doporučit.

Závidím

Kdybys byl králem a mohl mi dát
Jen jakoby darem svoji zemi či stát
Když koupíš mi zámek a ze zlata štít
A sbírku všech známek já nebudu chtít
Vždyť já chci jen žít jak žít se má
A o nic víc
Je to má touha šílená
A té chci říct:

Závidím řekám vidím je téct...

05.12.2021

Asi tak v roce 1983 jsem viděla v Divadle hudby v Praze pořad „Zlatým slavíkem nikdy nebudu“, vytvořený Jiřím Datlem Novotným k poctě Jiřího Grossmanna. Vzpomínám si ještě úplně přesně na to, jak zvláštním řízením osudu jsem se tehdy dověděla o změně programu, která mi dovolila do divadla jít (jinak se toto představení hrálo vždycky jen o víkendu, jenže to jsem jezdila z koleje domů a pořád jsem číhala, až se bude někdy dávat ve všední den).

A nedávno jsem viděla v archivu ČT a vyslechla vyprávění o jiné podivné náhodě, provázející vznik pořadu „Drahý můj Jiří Grossmann“. I ten byl dílem JDN a po několika letech následovala kniha „Závidím“, námi fanoušky přijatá s nadšením. A to i přes mnoho nepřesností, které obsahuje a jichž si jistě všimli i jiní, nejen já.

Hlavně se to týká písňových textů, zapsaných zřejmě jen tak zpaměti a bez porovnání s nahrávkami. Některé verše se silně liší a není pravděpodobné, že by takhle vypadaly v rukopisech, protože JG by nepovedené rýmy ani nepřesný rytmus ve svých písních nenechal.

Není proč se zlobit, převládá to příznivé. Knížka obsahuje podrobné výpovědi spřízněných duší, je doplněna o fotografie, o poetické i prozaické ukázky z divadla a kromě jiného je zde zařazena i synopse k (neuskutečněnému) filmu „Zatoulaný anděl“ od Bohumila Hrabala. Velký spisovatel se nechal volně inspirovat životním příběhem JG – a není divu. Postava smutného klauna není v literatuře ničím výjimečným. Jaká obrovská škoda, že sama skutečnost byla také podobně tragická. Zato to, co je hezké, je i v tomhle příběhu v přesile. Tak, jak to bývá v knížkách a naštěstí i v životě.