Závidím

Závidím
https://www.databazeknih.cz/img/books/82_/82125/zavidim-vzpominka-na-jiriho-grossmanna-82125.jpg 5 21 21

V tomto roce uplyne již 70 let od narození a 40 let od úmrtí významného textaře, divadelního autora, herce a zpěváka Jiřího Grossmann. Pod taktovkou jeho bývalého kolegy Jiřího Datla Novotného v knize na tuto nezapomenutelnou osobnost české kultury vzpomínají přátelé a spolupracovníci, nechybí ani texty písní, povídky a mnoho fotograf... celý text

Přidat komentář

Janizoun
10.02.2024 5 z 5

Závidím - Vzpomínka na Jiřího Grossmanna, je kniha plná vzpomínek. Vzpomínají Miloslav Šimek, Jiří Černý, Naďa Urbánková, František Ringo Čech a mnoho dalších. V knize neschází ani písně Jiřího Grossmanna a krásné černobílé fotografie.
Jiří Grossmann byl pro mě výjimečný člověk s výjimečným nadáním a pan Jiří Datel Novotný, který už bohužel také není mezi námi, dal dohromady výjimečnou knihu, kterou nelze jinak než doporučit.

Závidím

Kdybys byl králem a mohl mi dát
Jen jakoby darem svoji zemi či stát
Když koupíš mi zámek a ze zlata štít
A sbírku všech známek já nebudu chtít
Vždyť já chci jen žít jak žít se má
A o nic víc
Je to má touha šílená
A té chci říct:

Závidím řekám vidím je téct...

hrdlickova_61
05.12.2021 5 z 5

Asi tak v roce 1983 jsem viděla v Divadle hudby v Praze pořad „Zlatým slavíkem nikdy nebudu“, vytvořený Jiřím Datlem Novotným k poctě Jiřího Grossmanna. Vzpomínám si ještě úplně přesně na to, jak zvláštním řízením osudu jsem se tehdy dověděla o změně programu, která mi dovolila do divadla jít (jinak se toto představení hrálo vždycky jen o víkendu, jenže to jsem jezdila z koleje domů a pořád jsem číhala, až se bude někdy dávat ve všední den).

A nedávno jsem viděla v archivu ČT a vyslechla vyprávění o jiné podivné náhodě, provázející vznik pořadu „Drahý můj Jiří Grossmann“. I ten byl dílem JDN a po několika letech následovala kniha „Závidím“, námi fanoušky přijatá s nadšením. A to i přes mnoho nepřesností, které obsahuje a jichž si jistě všimli i jiní, nejen já.

Hlavně se to týká písňových textů, zapsaných zřejmě jen tak zpaměti a bez porovnání s nahrávkami. Některé verše se silně liší a není pravděpodobné, že by takhle vypadaly v rukopisech, protože JG by nepovedené rýmy ani nepřesný rytmus ve svých písních nenechal.

Není proč se zlobit, převládá to příznivé. Knížka obsahuje podrobné výpovědi spřízněných duší, je doplněna o fotografie, o poetické i prozaické ukázky z divadla a kromě jiného je zde zařazena i synopse k (neuskutečněnému) filmu „Zatoulaný anděl“ od Bohumila Hrabala. Velký spisovatel se nechal volně inspirovat životním příběhem JG – a není divu. Postava smutného klauna není v literatuře ničím výjimečným. Jaká obrovská škoda, že sama skutečnost byla také podobně tragická. Zato to, co je hezké, je i v tomhle příběhu v přesile. Tak, jak to bývá v knížkách a naštěstí i v životě.


Anavi8912
08.10.2021 4 z 5

Při čtení knihy jsem si zavzpominala na svá studentská léta, kdy jsme poslouchaly s kamarádkou desky s panem Grossmannem a Šimkem. Jejich Návštěvní dny jsme odříkavali slovo od slova zpaměti. Také písničky se vryly hluboko pod kůži a hrají se dodnes.

Péťa1950
15.03.2019 5 z 5

Při čtení se mi vybavovaly krásné písně ,jejichž texty psal vtipně a nostalgicky. Znovu si je přehrávám, Grossmannův hlas hladí na duši.Vzpomínky přátel na člověka, který svůj krátký život naplnil na 100%

Damato
21.01.2019 5 z 5

Nádhera a tichá vzpomínka nahoru - pro oba, jak pro pana Grosmanna, tak pro autora pana J.D.Novotného a doporučení pro čtenáře - určitě, pokud vás pan Grosmann nějak oslovil, čtěte.

Roberta
24.10.2017

Kde jsou ty casy, kdy jsme jako deti poslouchaly navstevni dny na LP...

fereny
14.05.2014 5 z 5

Nahlédnutí do života a trochu snad i do duše Jiřího Grossmanna skrz vzpomínky jeho blízkých.

WEIL
30.12.2011

Text písně "Závidím" odpovídá rozpoložení, ve kterém se Jiří Grosmann nalézal těsně před tím, než zemřel.

Nejvíc ho měl jako parťáka i člověka rád Šimek. Spolu psali dobové povídky, dělali společně kabaret atd.
A co je reálné, oba zemřeli na podobný druh rakoviny, jen s tím rozdílem, že Jiří Grosmann zemřel velmi mlád.

Někdy si říkám, jak by se asi tihle lidé vyvíjeli, jako třeba J. Grosmann, nebo Václav Hrabě, či W.A. Mozart nebo J. Ježek, , kdyby jim bylo dopřáno žít déle.
Bohužel nakonec stejně skončím u smíru, tedy - je dobře, že tu byli a odvedli co odvedli, a některým z nás díky tomu přispěli do života svými kumštýřskými činy.