Zdeněk Jerman osobně: Zapomenutý opavský novinář a spisovatel Josef Heller (1910-1971) přehled

27.12.2023

V tom, že Josef Heller alias Zdeněk Jerman je zapomenutý novinář a spisovatel, mají autoři pravdu. Všeobecně uznávaný historik Jiří Knapík, sám rodák z Opavy, se pustil do několikaletého projektu, jehož výsledkem jsou tři publikace zdánlivě regionálního charakteru. Nejprve rekonstruoval divadelní hru "Kaolin a Majolika", která byla ve stylu Osvobozeného divadla představena v Opavě v roce 1933 a jejímiž autory byli kamarádi Josef Heller a Rudolf Kristian (kniha: KNAPÍK, J.: Heller & Kristian aneb opavská Vest Pocket Revue, 2020). Skrze tyto dva "výtečníky" se dostal ke studentské tvorbě a podílu opavského gymnázia na tamní kultuře mezi válkami (KNAPÍK, J.: Cesta do hlubin opavského študáka. Mladá kultura Opavy ve "Studentském časopise" 1922-1938, 2022), kde se mu vyloupl Josef Heller jako velmi barvitá a pozoruhodné postava nejen opavského života, ale i české kultury vůbec. A díky kontaktu s jeho dědici a množstvím heuristického zkoumání korunoval tuto "regionální" edici právě touto hodnocenou knihou.
Hellerův život je na román. Byl velmi plodným novinářem, pod pseudonymem psal do více než dvaceti deníků a různých periodik (zejména České slovo, Volnost, Telegraf, A-zet, Groš, Přísaha, ale také chvilku Lidové noviny a Rudé právo), nakladatelským redaktorem, je autorem několika knih, z nichž největší úspěch zaznamenaly cestopisy Cesta bez kompasu (1942) a Rozmarné putování (1944), také psychologické románu Ve znamení panny (1944) a novely Resignace (1945) a knihy tepající do poměrů v meziválečném světě nakladatelů, vydavatelů a žurnalistiky Odcházím z Oceánie (1949). Ta nebyla přijata dobře pro její schematismus a také proto, že z ní zřejmě příliš čpěla snaha o vyrovnání si osobních účtů. Jeho životní trajektorie se po roce 1948 stočila k podpoře komunistické diktatury, dokonce se sám přihlásil (ač nevoják) do armády, odkud byl později zase propuštěn. Jak píše Knapík, velmi složitě se vyvíjel i jeho vztah k rodnému městu.
Kniha je excelentní biografií zapomenutého kulturního a literárního hledače. Tím, že byl nesmírně plodný (až chrlící) novinář, byl u všech důležitých událostí, napsal recenze na stovky knih, filmů, výstav a divadelních představení, s kdekým se znal, a celou dobu toužil. Toužil se stát členem Svazu novinářů, což se mu stále nedařilo, toužil se stát členem Svazu spisovatelů, toužil po určitém uznání a hledal i sám sebe. Tento hledačský příběh Knapík (spolu s T. Krömerem, který napsal jednu kapitolu o Hellerovi v Melantrichu) rozpracoval do největší možné podrobnosti, podložil studiem všech dostupných Hellerových textů, řadu z nich sám objevil. Zrekonstruoval dokonce Hellerovu rozhlasovou hru Slečna hromosvod, půvabně ilustrovanou Reginou Knapíkovou.
Považuji knihu za objev pro českou literaturu a žurnalistiku. Zdánlivě regionální objekt zájmu je tu nahlédnut jako kulturní fenomén české kultury, s mnohými přesahy, které ohromují.