Želary přehled
Květa Legátová (p)
Prvotina osmdesátileté autorky je mimořádným literárním objevem. Obsahuje ucelený cyklus devíti povídek navzájem propojených jednotlivými postavami, jehož tématem jsou osudy lidí ze zapadlé beskydské vesnice Želary v době první republiky. Autorčin popis těchto tvrdých, tragických osudů, pokřivených často velkou bídou a těsnými obzory malého světa, je krutě realistický a až mrazivě antisentimentální a současně poetický a plný pochopení a obdivu k lidské touze po svobodě, po nevědomém směřování k něčemu vyššímu, jež je jejím hrdinům vlastní.Květa Legátová je pseudonymem autorky (1919), která vystudovala fyziku a matematiku, po krátkém válečném působení na brněnské konzervatoři, kde učila němčinu, působila na jednotřídkách v zapadlých Beskydech. Jako politicky nespolehlivá byla často překládána z jedné školy na jinou. Z této oblasti valašských i slováckých kopanic také čerpá náměty svých baladických povídek. Kniha získala Státní cenu za literaturu 2002 a obsadila 2. místo v anketě Lidových novin KNIHA ROKU 2002.... celý text
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Želary. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (151)
Půl na půl... Začátek byl slibný, nicméně po chvíli jsem se ztratil v postavách a nemohl jsem si příliš zvyknout na styl psaní. Na druhou stranu se mi líbí, že "Želary" jsou velmi evokativní knihou s charakteristickou atmosférou a poetismem. Byly chvíle, kdy jsem byl vtáhnut do děje, vše barvitě viděl před očima a zajímalo mě, co se bude dít dál, ale stejně tak jsem přicházel k částem, kdy jsem se vyloženě nudil a do čtení nutil. Ve výsledku mě kniha příliš neoslovila.
12/2024
K přečtení téhle knihy mě vedlo to, že u nás v Liberci se uvedla divadelní hra, která mě naprosto uchvátila a já tak chtěla znát osudy želarských obyvatel trochu detailněji. Tímto všem čtenářům doporučuju, zavítejte k nám do divadla a dejte si to, protože je to v některých chvílích až mrazivě přesný a Lucka Vojničová je epická!
A co se knihy týče, upřímně si myslím, že bych si ji potřebovala přečíst asi tak třikrát po sobě, aby se mi všechny ty osudy a drobný příběhy propojily, protože je pravda, že někdy je to dost složitý se v tom vyznat. Ale sakra, je to dokonalý! Někdy stačí jedna věta, která vás úplně rozhodí, jindy čtete pasáž třikrát a vlastně nevíte, co si o tom myslet.
Miluju Lucku Vojničovou a Žeňu, obdivuju Zuzanku Popelovou, fascinuje mě Šelda, líbí se mi ten pulzující vztah mezi Vratislavem a Helenkou.
Je to zvláštní kniha, kterou jsem ale milovala každou stranou víc a víc.
Rozhodně doporučuju, dávám plnej počet hvězd, 95 % (a ten dávám i libereckýmu divadlu za to, jak skvěle to zahráli).
Související novinky (1)
Zemřela Květa Legátová, autorka knihy Želary
22.12.2012
Citáty z knihy (1)
„Hodnota věcí nespočívá v nich samých, nýbrž v nás.“
Ocenění knihy (1)
2002 -
Státní cena za literaturu
Kniha Želary v seznamech
| v Právě čtených | 7x |
| v Přečtených | 1 418x |
| ve Čtenářské výzvě | 181x |
| v Doporučených | 146x |
| v Knihotéce | 286x |
| v Chystám se číst | 413x |
| v Chci si koupit | 98x |
| v dalších seznamech | 6x |
Štítky knihy
povídky česká literatura Beskydy chudoba, bída vesnice české povídky český venkov klasická literaturaAutorovy další knížky
| 2002 |  Jozova Hanule |
| 2001 | Želary |
| 2003 | Pro každého nebe |
| 2006 | Nic není tak prosté |
| 2009 |  Návraty do Želar |
Povídkový cyklus Želary - co mě na této knize uchvátilo nejvíce - jak autorka dokázala propojit velké množství postav a jejich mikro příběhů, a střípek po střípku odkrývala události jejich života. Kousek v jedné povídce, kousek zase v jiné.
Stejné osoby se opakovaly ve více povídkách, někde se jen mihly, jinde sehrály větší roli. Povídky jsou velice hutné, autorka skutečně sází jednu postavu za druhou, ale tím, že všechny tam mají smysl, vzniká krásná, plastická a naprosto věrohodná mozaika životů a osudů lidí z fiktivní horské vesnice Želary na moravsko-slovenském pomezí.
Sledujeme hlavně rodinné, sousedské a milostné vztahy, autorka nás zavádí na místní faru, do lesů, do chalup, do školy či do kláštera. Důležitou roli hraje kopcovité prostředí a příroda.
Jak se většinou u povídek uvádí, že některé jsou lepší a některé horší, tak tady si celá kniha drží stejnou linii a kvalitu. Vlastně mám po dočtení pocit, že napodruhé by se mi kniha četla lépe, s tím co jsem se mezitím o postavách dozvěděla. Postavy se mohou trochu plést, text vyžaduje pozorného čtenáře.
Film Želary vznikl na základě autorčiny jiné knihy - Jozova Hanule (takže se to někdy plete), i když i tady se postava Jozy krátce objeví. Knížku Želary vřele doporučuju.
"Cosi mě na Ženině loučce okouzluje a současně děsí. Cítím, že na dosah je tu cosi úžasného, co běžně neexistuje a nemá jméno. Patří k tomu večerní nebe, vůně trávy a tlumené šumění lesa."
"V horách, které se s nikým nemazlily, byly generacemi utužené obranné instinkty silnější než jinde."
"Ženi to bylo jedno. V Lucčině škole se odnaučila být otrokem cizího mínění."
"Neuvědomil si, že ho maličká právě navždy zařadila do krajiny své duše, v níž praskal vítr pod zářící oblohou."